Keltoi 1994-2017

germ Encyklopedie Germánů a doby římské

Panonie (latinsky Pannonia)

Panonie (latinsky Pannonia) byla mezi léty 9–433 provincií římské říše.

Na severu a východě byla Panonie ohraničena řekou Dunajem, která ji oddělovala od krajů obývaných germánskými a sarmatskými kmeny. Na západě sousedila s Noricem a Itálií, zatímco na jihu a jihovýchodě s Dalmácií a Moesií. Provincie zahrnovala západní polovinu dnešního Maďarska, Burgenland a část Vídeňské pánve v Rakousku, Srem v Srbsku a slovinské a chorvatské území mezi řekami Drávou a Sávou.

Oblast byla původně obývána ilyrskými kmeny, které Římané nazývali Panony (Pannonii). Od 4. století př. n. l. vliv Ilyrů pozvolna slábl v důsledku přílivu převážně keltských kmenů: Noriků a Bojů na severu a Skordisků, Dáků a Bastarnů na jihu. Někdy v době kolem přelomu letopočtu začaly do Panonie proudit ze severu germánské kmeny Kvádů a Markomanů, k nimž se později přidali ještě Langobardi.
O Panonii existuje jen velice málo historických údajů až do roku 35 př. n. l., kdy byli její obyvatelé, spojenci kmene Dalmatů, napadeni Octavianovými legiemi, které dobyly osadu Siscia (dnešní Sisak v Chorvatsku). Území si však smělo ještě nějakou dobu ponechat nezávislost. Teprve v letech 12 až 9 př. n. l. byla Panonie Římany definitivně podrobena a začleněna do provincie Illyricum. Hranice římského impéria tím byly posunuty až k řece Dunaji.
V roce 6 n. l. Panonové, stejně jako Dalmatové a další ilyrské kmeny, povstali. Vzpoura byla potlačena Tiberiem a Germanicem po několika velice náročných taženích, jež trvala celkem tři roky. Po skončení povstání bylo území provincie Illyricum rozděleno mezi nově vzniklé provincie Pannonia na severu (hlavním městem bylo Carnuntum) a Dalmatia na jihu.

Pannonia01w Pannonia02w

Panonie hrála v dějinách římské říše významnou úlohu. Rozkládala se přibližně na území dnešního východního Rakouska, Maďarska na pravém břehu Dunaje, malé části jižního Slovenska (opět na dunajském pravobřeží) a severního Chorvatska. Původní keltské obyvatelstvo (na severu a západě) a ilyrské skupiny (na jihu) byly romanizovány.
Provincií se stala po úplném obsazení římskými legiemi za vlády Augusta, mezi léty 12 až 9 př. Kr. V čele provincie stál místodržící ze senátorského stavu v hodnosti legatus Augusti pro praetore, který sídlil v Savarii (Szombathely). V Panonii vznikla řada měst (např. Aquincum, Brigetio, Carnuntum, Emona, Poetovio, Savaria, Scrabantia, Siscia, Sirmium, Vindobona), vojenských táborů (nejvýznamnější v okolí výše uvedených měst), vil a dalších o bjektů. Také z jižního Slovenska známe několik důležitých, především vojenských staveb (např. Rusovce/ Gerulata, Stupava, Iža, četné římské polní tábory), ale též civilních (např. vily v Bratislavě-Dúbravce a Bratislavě- Čunově) a jiných (Bratislava-Děvín) komplexů. Za vlády císaře Traiana došlo na konci 1. století k rozdělení provincie na dvě části, tj. Pannonii Superior (tzv. Horní v západní části) s hlavním městem Carnuntem a Pannonii Inferior (tzv. Dolní ve východní části) s hlavním městem Aquinkem (Budapešť). Hlavní rozkvět provincie lze spatřovat ve 2. století. Četné boje mezi Germány a Sannaty na jedné straně a Římany na straně druhé, které se zde v určitých periodách odehrávaly, vyvrcholily v největší válečný konflikt oné doby, v tzv. markomanské války. Panonie jimi byla silně zpustošena. Podobně jako i jiné administrativní jednotky římské říše se ani Panonie nevyhnula rozsáhlým Diokletianovým reformám. Celé území bylo rozděleno na čtyři samostatné jednotky: Pannonia Prima (sídlo v Savarii), Pannonia Secunda (sídlo v Sirmiu), Savia a Valeria (sídlo v Sopianae). Na konci 4. století lze sledovat značnou aktivitu v budování a přestavování kastelů a strážních věží (burgů).
Otřesy, kterými prošlo území Panonie v době stěhování národů, zvláště v souvislosti s působením hunských vojsk, kdy města, vily a tábory byly ničeny jako větrnou smrští, znamenaly pro ni úplný úpadek. Z Panonie se k nám, zejména na Moravu, dováželo v prúběhu doby římské početné zboží (běžná keramika i terra sigillata, spony ad.). Hlavním exportním centrem a místem nejdůležitějších trhů a překladišť pro naddunajské Germány bylo Carnuntum. Pro moravské území má také velký význam tábor legie ve Vindoboně, kde měli svoje hlavní sídlo vojáci X. legie Gemina Pia Fidelis, kteří působili v době markomanských válek na jihu Moravy, zejména v Mušově-Burgstallu.
Literatura: Oliva 1959; Várady 1969;
Die Romer 1973; Mócsy 1974: Hošek - Saké 1975;
Lengyel - Radan (eds.) 1980, Mócsy - Fitz (eds.) 1989;
Bechert 1999, 141-146, Kob1ík (ed.) 2000.
Text: Droberjar, E.: Encyklopedie římské a germánské archeologie

Související články

Dárci, sponzoři, dobrovolníci

Líbí se vám naše činnost? Děkujeme za každou Vaši podporu. Podívejte se na informace pro sponzory a dárce, jsou zde. Pro dobrovolníky jsou info zde, děkujeme. Seznam dárců. Budete-li chtít přispět, můžete tak učinit na uvedená čísla účtů, děkujeme.

Keltoi je členem

exarc-logocas-logo