Keltoi 1994-2017

keltKeltové, doba laténská - Encyklopedie Keltů

6.10 Keltský rok | Beltine

"Je čas, abych krávy vyhnal ze stáje, Je čas, abych ovce vyhnal od žlabu, Je čas hnát je k veselým horským pastvinám."

30.04.2004
Kadlečková, A.

"Je čas, abych krávy vyhnal ze stáje, Je čas, abych ovce vyhnal od žlabu, Je čas hnát je k veselým horským pastvinám."
Tento svátek je dodnes jedním z nejdůležitějších v roce, ač většinou v jiné podobě a pod jiným názvem. Pro Kelty tímto dnem začínala druhá letní polovina roku. Noc, kterou končí 30. duben (avšak nutno říci, že keltský den nocí začínal) a především 1. květen znamená dodnes minimálně den lásky s tradicí polibku pod rozkvetlým stromem. Ani křesťanství nepřerušilo mnohé tradice této noci. Přímo s tímto svátkem se setkáme i pod názvy Bealtaine (irsky), Bealtuinn (skotská gealština), Mayday, Walburga, Galan Mai, Shenn da Boaldyn, Beltain, Beal-tine, Beltein, Kala-Hanv (Bretagne), Cala Me (Corwall), Boaldyn (Manx), Cyntefin, Dydd Calan Mai, Calan Mai (Walles). Jiné svátky slavené ve shodnou dobu jsou z nejznámějších Valpuržina noc (germánská), pálení čarodějnic, svátek práce a prvomájové průvody; obecně lidové májové veselice (dodnes lze téměř v každé vesnici najít vysokou májku ozdobenou pentlemi). Dalšími ze zásadních keltských svátku jsou slunovraty, rovnodennosti, Imbolc (1. únor), Lugnasad (1. srpen) a Samhain (1. listopad) (tím keltský rok začínal a byl pravděpodobně svátkem nejvýznamnějším).
Původ názvu svátku nacházíme v keltskojazyčném termínu "tine" - "oheň". O významu ohně při tomto svátku ještě pojednáme níže. "Bel" značí, že oslavy se děly k poctě boha Belena.
Jeho jméno znamená "zářící, jasný, skvoucí" a byl proto Římany považován za Apollóna. Jeho kult je prokazatelný v Galii (hl. jih), v severní Itálii, ve východních Alpách a místy v Británii. Mohl být bohem slunce, vody a léčitelství. Určitě byl mocným ochráncem, snad manželem bohyně "Matky". Nutno dodat, že teoreticky by "Bel" mohlo znamenat i "Belisame", "ze všech nejzářivější", jedno z přízvisek galské "Minervy" - jak si ji připodobnili Římané, šlo o mateřskou bohyni s širokou působností a velkou mocí Rigani (pravděpodobně pevninský protějšek Brigit). Anebo Beltine znamená jednoduše "zářící, jasný oheň".
Společný obřad začínal takto: nejdříve musely být uhašeny všechny ohně ve vsi. Následovalo posvátné zažehnutí ohně nového. Druidové vyryli do země velký čtverec a do něj devět menších, ze kterých krom prostředního sundali drny. Do každého pak přišel jeden druh dřeva; pravděpodobně nejdůležitější místo ve středu náleželo dubu, dalšími keltskými posvátnými stromy byly buk, jeřabina, jabloň, tis, líska, bříza, jilm, cypřiš. První se zapalovalo ve středu a postupovalo se po směru hodinových ručiček. Moment, kdy oheň vzplanul, znamenal vítězství světla nad temnou polovinou roku. Zažehnutý oheň (i jeho dým) byl považován za očišťující a chránící zdraví lidí i zvířat. Proto se kolem něj tancovalo a proto se přeskakoval. Pokud se někdo chystal na nebezpečnou cestu nebo vykonat velký čin, přeskočil pro štěstí oheň třikrát tam a zpět. Dívky skákaly přes oheň, aby získaly dobrého manžela. Ostatním se mohlo splnit nějaké přání. Dobytek se prováděl mezi dvěma ohni, aby byl očištěn a zůstal zdravý. Když oheň dohořel, ještě žhavý popel se sypal mezi vyrážející osivo a každý si část uhlíků odnesl domů, aby si mohl zapálit nový oheň.
V Irsku začínal Bealtaine velkým shromážděním na Uisnechu (před Tarou (Teamhair) - ústřední posvátné místo Irska), kde se mimo jiné urovnávaly spory, sjednávaly služební a svatební smlouvy a též rozvody.
Mladí i staří se celou noc věnovali lásce, ráno pak do každého domu roznášeli čerstvé květiny, postavili májku (většinou z břízy a kolem které se opět tančilo) a strávili den veselením a hodováním.
Oslavy vedla "Májová či Zelená královna" se "Zeleným králem". Ona byla snad vybírána losem, on byl vítěz předcházejících her, závodů a zápasů. Královna byla ozdobena květinovou či zlatou korunou se zlatým lístkem, symbolizovala místní bohyně (Velkou matku Danu, Blodeuwedd - "květinovou ženu" atd.). Muž mohl zpodobňovat Cernunna (parohatý bůh života, úrody, pohybu, obchodu, úspěšných válek…). Jejich svatba měla symbolizovat spojení země a slunce, spojení přinášející nový život apod.
Hranice mezi dvěma světy (naším a nadpřirozeným) se dnes podobně jako na Samhain stírají.
Porůznu je možné spatřit tyto zvyky: Vstát za rozbřesku a jít se umýt v ranní rose - obličej ženy bude krásnější a ruce muže šikovnější. Napít se před rozbřeskem z pramene pomůže k dobrému zdraví a štěstí. Hodit pro požehnání do řeky či potoka věnec z čerstvých květin. Aby člověk spatřil víly, skřítky či podobné bytosti, ať za soumraku nakreslí na zemi kruh a vhodí do něj jeřabinovou větvičku. Jeřabina a petrklíč byly též používány jako ochrana domu před nadpřirozenými bytostmi; v Cornwallu pak větvička hlohu. Dokonce pokud se člověk posadí o té noci pod strom, může spatřit královnu víl nebo slyšet rolničky jejího koně; je však dobré zakrýt si tvář, protože jinak si člověka odvede s sebou do Jiného světa. V předvečer Beltinu je zvykem péct speciální barevný ovocný kořeněný chléb nebo tradiční placky původně z ovsa či ječmene (Morlaix Brioche, Bonnach Bealtain…); ty však při výrobě nesmí přijít do styku s ocelí, která je smrtelná pro nadpřirozené bytosti; kousek se pak může nechat přede dveřmi (tento zvyk je též spojen se Samhainem).
Zajímavá je symbolika barev o Beltinu. Zelená (ta je barvou dne i na 17. března, který je zasvěcen patronovi Irska sv. Patrikovi) znamená růst, hojnost, dobrou úrodu, plodnost a štěstí. Bílá znamená očistu, mír, duchovní věci a moc zahánějící negativní díly. Červená přináší množství energie a síly, zdraví, vášeň a všechny podoby lásky. Žlutá je symbolem slunce, života a radosti.
Den ale nemusel být vždy radostný, děly se i věci tajemné a hrůzostrašné (což se projevilo mimo jiné ve zvyku v tento den opravovat ploty). Například Mabinogion, sbírka velšských pověstí, vypráví o Rhiannon (pravděpodobně velšská bohyně, která má mnoho znaků, např. koně, společných s pevninskou Eponou), které té noci zmizí novorozený syn. Též zmizí ze stáje hříbě (které každý rok v tuto dobu přichází na svět) Teyrnona Twrvlianta (jehož první jméno znamená velký, božský pán; a druhé hrom ve vodě), ten však měl naštěstí dost odvahy, že bděl u klisny a spatřil obrovskou tlapu, natahující se po hřebečkovi - uťal ji, vyběhl ven, a tam kromě řvoucí nestvůry našel i Rhiannonino dítě. Nevěda, čí je, přijali jej s ženou za své; po čase však zjistili, kdo jsou praví rodiče (jeho otcem byl Pwyll, rozum, moudrost, který si na rok vyměnil život s Arawnem, pánem Annwnu, Jiného světa) a odevzdali jim ho. Zázračné dítě Pryderi, starost, se pak stane hrdinou mnoha příběhů.
V příběhu o Lludovi a Llevelys se ozývá jako druhá ze tří ran stíhajících Británii každoročně tento večer hrůzostrašný ryk bojujícího draka, "jenž lidem pronikal do srdce, vyvolával v nich paniku, takže muži ztráceli barvu a sílu, ženy potrácely, děti propadaly zmatení a zvířata, stromy, půda a voda se stávaly neplodnými. Moudrý Llevelys poradí statečnému velkorysému panovníkovi Lludovi, jak se zbavit všech tří pohrom, které stíhají jeho zemi - bojující draky promění na malé vepříky a v kamenné truhle je zakope pod pevnost Dynas Emrys.
Též se na 1. května vylodili v Irsku první vetřelci, synové Partholonovi ze Španělska, aby zabili Bela, krále fomorů, démonů mořského původu. Všechny nestvůry Partholon vyhladil, ale pak všechny příchozí vyhubila jakási epidemie. Dle Knihy o dobývání Irska (Lebor Gabála Érenn) se jako další vylodil též o Beltinu král Nemed, ovšem i ten se svým lidem podlehl epidemii. Třetí invaze byla zlá: uskutečnili ji Fir Bolgové, lidé se samými negativními vlastnostmi. Přemohla je invaze čvrtá, opět Beltinová: Tuatha de Danaan, lidé (kmeny) bohyně Dany, ovládající magii, vlastnící čtyři mocné kouzelné poklady, mezi které patřila i významná božstva Lug, Brigit, Macha, Badb, Dagda, Nuadu, Morrígan… Své nadzemské panství museli ukončit po posledním Beltinovém vpádu Milesianů; stali se aes sídhe, lidmi z kopců, obyvateli Jiného světa.

Výslovnost [beltejn]

Zpracovala: CERIDWEN
Zdroje:
Keltové, J. A. Mauduit, Panorama Praha 1979
Lexikon keltské mytologie, Botheroydovi S. a P., Ivo Železný Praha 1998
http://www.celticspirit.org
http://www.beltine.cz - Vladimír Šiška
http://www.applewarrior.com/celticworld/
http://www.witchvox.com/holidays/

PLG_CONTENT_SHOWTAGS_TITLE Beltine

Dárci, sponzoři, dobrovolníci

Líbí se vám naše činnost? Děkujeme za každou Vaši podporu. Podívejte se na informace pro sponzory a dárce, jsou zde. Pro dobrovolníky jsou info zde, děkujeme. Seznam dárců. Budete-li chtít přispět, můžete tak učinit na uvedená čísla účtů, děkujeme.

Keltoi je členem

exarc-logocas-logo