Po neúspěšném jednání Římanů s Marobudem přistoupili Římané k vojenskému tažení. To začalo roku 6 n. l. a šlo ve dvou směrech.

Oba sbory se měli setkat v nitru Čech. Do Čech sice oba sbory došly, ale setkání se nikdy neuskutečnilo, protože vypuklo povstání v Panonii a oba sbory se musely vrátit zpět. Aby se Tiberius ujistil, že během panonského povstání ho Marobud nenapadne, začal s ním vyjednávat a v roce 6 n. l. byla uzavřena římsko-markomanská smlouva, v níž Marobud byl uznán za krále a přítele národa římského. Dále smlouva potvrzovala nezávislost obou říší. Je zřejmé, že Římané měli informace o zeměpisných poměrech v Čechách a na Moravě a že zde v tomto roce pobývala římská vojska, která byla od sebe vzdálena asi 150 km.