Keltoi 1994-2017

stopyVe stopách předků - výstavy, tipy na výlety

Gabreta (Německo)

Oficiální průvodce v českém jazyce. Gabreta - Keltská vesnice na německé straně Šumavy v obci Lichtenau (Ringelai).

Provozovatel: Otevíráme perspektivy - Profesní centrum dalšího vzdělávání bavorského hospodářství (bfz) gGmbH

Malá okružní procházka keltské vesnice Gabreta



Překlad: Jitka Davídková a Keltoi
Keltská vesnička Gabreta

Historie projektu
Co dělá keltská vesnice v bavorském lese?
A proč stojí na tomto místě? Vysvětlení je jednoduché. Historie vzniku sahá velmi daleko. Potkaly se spolu dvě okolnosti. Jednou byla vesnička Ringelei usilující o rozvoj turistiky v její oblasti a propůjčit jí tak větší důležitost, za druhé to byl rolník žijící na úpatí vršku, Paul Freund, který již řadu let sbíral prehistorické a historické střípky. Tento koníček, nad kterým se jeho okolí usmívalo, přispěl k tomu, že mezi 30 000 střepy a střípky byly objeveny také pozůstatky pozdní doby keltské.
Tato okolnost byla prapříčinou dlouhých diskuzí, zda by se zde měla postavit prehistorická vesnice této doby. Po mnoha rozhovorech a jenáních, kterých se mj. zúčastnili bfz Vilshofen/Passau a také zástupci z university v Passau, se dospělo k závěru, tuto vesnici postavit.
Protože tento projekt vyžadoval velké finační prostředky, hledal se celostátní sponzor, který podporuje projekty tohoto druhu. Díky blízkosti hranic s Českou republikou se nám podařilo dosáhnout na prostředky evropského sociálního fondu (ESF). S podporou EUREGIO byl projekt zahájen.

Stávajícími kontakty z University Passau, zastoupené Günterem Moosbauerem, mohla být zahájena příhraniční spolupráce s českými archeology.
V roce 1997 začala fáze výstavby. Pod dohledem vědeckých metod byla započata stavba jen s jednoduchým nářadím, bez dalších technických pomůcek. Vědecký dozor realizovala Universita Passau, katedra římské provinciální archeologie pod vedením Prof. Dr. Bender. Pracovní síly poskytl pracovní úřad Passau prostřednictvím ABM.

Jedním z českých partnerů je od roku 1998 občanské sdružení Keltoi – www.keltoi.cz

Díky velké aktivitě podpůrného spolku byl projekt výrazně pozitivně ovlivňován. Členové podporují také nadále stabilitu parku.
Ptolemaios označuje území bavorsko-českého lesa jako γαβρέτα ύλη . Odtud pochází jméno pro tento archeologický park. Jedná se pravděpodobně o řecké a ne keltské jméno a nacházíme se v době cca 750 – 15 l. př. Kr.

Krátký historický úvod
Začátek středoevropské doby železné kdy také začátek keltské epochy spadá do mytického založení Říma (753 př. n. l.). Důležité novinky, které zavedli Keltové v průběhu času, bylo zpracování železa, zpracování skla k výrobě šperků, sudů, použití grafitu do keramiky, apod.
Koncem 5. století začíná velké stěhování Keltů. Vyšli z centrálního území, které se rozprostírlo od východofranské říše přes severní Švýcarsko, Badensko-würtenbersko, Bavorsko, Rakousko až do východního Maďarska a dobývají jako první horní Itálii. V toku času pronikají nadále vzdálenější území. Dnes je doloženo, že pronikli až do středního Turecka (Galater). V této souvislosti stojí také dobytí Říma (387 př. n. l.) a Delf (279 př. n. l.). Stěhování pokračuje ale také na západ, přes Galii k britským ostrovům.
Zatímco samotní Keltové neměli vlastní písmo a nic se přímo nedochovalo, známe částečně jejich jazyk. Nejznámější je galský jazyk. Také mnoho míst a jmen řek jsou keltského původu, např. Isar, Dunaj, Ohe, Mailand, Bregenz, Kempten a jiné. Co o nich víme, bylo dochováno římskými a řeckými historiky. Jedním z nejdůležitějších pramenů je „Deník války“ Julia Césara, de bello gallico. Konec Keltů přichází s Římany. Od dobytí Říma viděli v Keltech největší ohrožení jejich státu. Protože se Keltové nemohli usnést na společném ?obchodu?, byli v mnoha bitvách poraženi. Jen v Irsku bylo možné pokračovat v tradicích, protože zde se neodehrávaly žádné římské invaze.
Se zřízením provincií Raetia a Noricum císařskými nevlastními syny Tiberiem a Drusem (15 př. n. l.) končí věk Keltů.

Dům 1 (Srub):
Tato roubená stavba byla postavena podle rekonstrukcí z Dürnbergu u Halleinu (Rakousko), z Radovesic (Česko). Základní půdorys je přiřazován do doby halštatské. U této stavby zůstaly uchovány pouze dva nosníky hřebenových trámů. Z toho se pozná, že se muselo jednat o typ roubené stavby nebo o podobnou stavbu. Na podlaze se nalézala dřeva, která byla opalována. Tento nález sice není doložen vykopávkami, ale na základě způsobu stavby je považován za pravděpodobný. Kůrová podlaha zamezuje svými vysokými kyselými tříslovinami zahnízdění hmyzu.
Střecha se skládá z ručně stlučených šindelí, které byly zpevněny za pomoci hřebíků. Každý hřebík byl nejprve opracován ručně, aby splňoval požadavky a vědecké nároky.
Dům slouží k různým účelům a v současné době je vybaven soustruhem. V roce 2004 zde byla instalována výstava k výrobě šatů.

Pohřební mohyla
Uzavřená malá pohřební mohyla poukazuje na kult smrti a náboženství Keltů. Náboženské představy té doby se odrážejí také ještě v mnohých křesťanských svátcích. Oproti předchozí kultuře urnových polí, kdy byla těla spálena a pohřbena v plochých hrobech, jsou lidé pohřbíváni jen v různě velkých pohřebních mohylách. Rekonstruovaná mohyla 1,5 metru vysoká je malou ukázkou vysokých pohřebních monumentů. Otevřená náhrobní komora má vypovídat o dojmu stavby mohylového hrobu.

Dům 2 (Naučný dům)
Jako volná konstrukce zakládající se na laténském půdorysu stavby dle nálezu Landersdorf (Franken), slouží tento dům pro praktickou výuku a vlastnoruční zkoušení dětských skupin při výmazu stěn jílem. Zde si mohou děti sami vyzkoušet techniku omítání stěn. Dům sám o sobě není dokončen.

Kovárna
Blízko naučného domu, zahloubená v zemi na pravém okraji cesty se nalézá kovárna. Podle originálních nálezů z Francie a České republiky stál kovář pod širým nebem. Možná bylo lepší snášet horko venku nebo měl lepší spojení k pozemským bohům s nimiž musel být spjat.

Dům 3 ( Hrnčířská dílna)
Nejstarší půdorys pochází z doby urnových polí (12.-9. st. Př. Kr.) a byl vykopán v Künzingu.
Stěny domu byly vyplétané proutím. Fošny jsou známým druhem a způsobem opáleny. V hroní části hřebenu je patrná neomítnutá číst stěny – tím se nechá rozpoznat stavba stěny. Střecha je pokryta rákosem. Tato dochovaná technika přináší velmi dobré klima prostoru v každém ročním období.
K zamezení napadení hmyzem musí být opalovaná místa jednou týdně uvedena do provozu. Dům slouží jako dílna na výrobu keramiky. V rohu stojící otočná deska je funkční, ale smysluplnější je ji obsluhovat zkušeným hrnčířem. Mimo jiné byla otočná deska přivezena Kelty do Střední Evropy.

Před domem se nachází pec na výpal keramiky. Tato pec byla vyhotovena jako napodobenina originálního nálezu (Mannersdorf/Niederösterreich). V peci se dosahuje teplot potřebných k výpalu užitného zboží. Podmínkou je pochopitelně, že keramika musí být dobře vysušena. Střecha domu je umístěna vysoko, protože na konci komína je nutné počítat s náhodnými plameny a jiskrami.

Zvířata:
Skudde (Ovce)
Popis: Nejmenší německá ovčí rasa. Výška v kohoutku 50 - 60 cm, smíšená vlna, berani mají zatočené rohy, na spodní části ocasu trvalé chlupy, tvrdé paznehty.
Rozšíření: Původně severní Německo a Pobaltí, nyní celé Německo, také ve Švýcarsku. Houževnaté a nenáročné plemeno. Množství vlny cca. 2kg.
Historie: Domorodá venkovská rasa krátkoocasé severské ovce. 1873 přes 77 000 kusů. Nyní jen cca. 2000 zvířat.

Mangalitza, Wollschwein (Prase)
Popis: Vysoce smetanový, břidlicovo-šedá kůže, světlejší spodní strana (bachratý), středně velké uši visící dopředu. Prasátka s podélně příčnými pruhy. Rozšíření: Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávie a jiné východoevropské země. V Německu jen nízké stavy.
Historie: Dobrý prorostlý vepř. Vznikl křížením Bakonyer a Szalontaer prasete, polovina 19. st., dobře snáší zimu.

Hinterwälder (Skot)
Popis: Drobnější skot, nejmenší rasa skotu ve střední Evropě, Výška v kohoutku 115 – 130 cm. Hlava a nohy bílé, rohatý
Rozšíření: Vyšší polohy Černého lesa a Švýcarska. Obzvláště vhodné pro úbočí hor, protože škody eroze. Roční produkce cca. 3500 kg.
Historie: Původně v hornorýnské nížině známé jako Hirschvieh (Jelení dobytek). Celková populace cca. 2200 kusů. Dlouhou dobu ovlivňována jinými rasami hovězího dobytka.

Exmoor Pony (Kůň)
Popis: Zavalité tělesné konstrukce, černé nozdry, tvrdá kopyta, krátké, tlusté a špičaté uši. Výška v kohoutku 114 – 130 cm.
Rozšíření: Velká Británie, různé země evropské pevniny, Severní Amerika. Na celém světě není více jak 800 kusů, v Německu cca. 50 kusů.
Historie: Velmi původní – prvotní typ koní. Návrat k původním keltským poníkům, Ponys. Žije min. od 11 st. polozdivočelý v Exmoor, v jihozápadní Anglii. Již desetiletí je zbaveno vlivů cizích ras.
Nízká výška v kohoutku je typická pro tuto dobu, v níž byla domestikovaná zvířata menší než dnes..

Terasovitá políčka
Viz zvláštní plánek. Snažili jsme se zasít různé druhy obilí, které byly v dobách Keltů. Ukazované bylinky nebyly pěstovány formou jak vidíte, ale sběrem na místech jejich přirozeného výskytu.

Pec na pečení
Pec z jílovité hmoty ve tvaru kupole slouží výhradně k pečení chleba. Pro všechno ostatní jsou dimenze pece příliš malé. Ve vnitřní části se nachází proutěná konstrukce obalená jílem. Po zhotovení musí taková pec pomalu vyschnout a poté může být opatrně vytápěna. Při normálním používání je pec ohněm nahřívána na potřebnou teplotu. Poté se oheň vymete, dno pece se vyčistí jedlovou větvičkou a pokládají se na něj chlebové placky. Pec se víkem uzavře. Chléb je podle tloušťky po 10-20 minutách upečen.

Bylinková zahrádka
V této zahrádce jsou pěstovány různé léčivé, barvířské bylinky a různé druhy zeleniny. Nachází se zde Arnika, Mateřídouška, Heřmánek, Boryt barvířský, bavorská řepa. Plot slouží k ochraně před běžnými domácími zvířaty.

Dům 5 (Polozemnice):
Tato pozdně halštatská/ raně laténská stavba (6./5. st. Př. Kr.) byla zhotovena podle nálezu Radovesice (ČR), objekt č. 440. Tento typ stavby nazvaný polozemnice, zemnice je používán od doby bronzové. Velmi často se našly v těchto domech důkazy o tkaní. Tak bude také u nás v tomto domě toto řemeslo představováno. Rekonstrukce velkého tkalcovského stavu vycházela z vědeckých podkladů a přizpůsobila se funkčnosti. Malý tkalcovský stav ukazuje tzv. tkaní na karetkách, kterými mohou být zhotovovány bordury - lemy, pásky, apod. Tato forma lemování šatů je v časech Keltů prokazatelná. Dílo vlevo vedle od dveří pravděpodobně mohl sloužit jako úpravna.

Další vystavené předměty surového opracování jsou BRECHL, se kterým byl třen len; HACHEL se kterým byl třený len nahrubo čištěn. Na čištění ovčí vlny byl používán hřeben na malém sedátku. Osnova tkalcovského stavu je zatížena závažími z hlíny. Nářadí na plstění vlny – prkno, lis.

Dům 6 (Stáj):
Jako panský dům pocházel nález z doby laténské (4.-3. st. př. Kr.) z Köfering u Regensburgu, zde se přitom jedná o stáj. Také při rekonstrukci prehistorické stáje musí být dodrženy dnešní zákonná ustanovení, pokud to bude používáno k chovu zvířat. Z tohoto důvodu shledáváme podlahu jako nákladně uspořádanou dřevěnou dlažbu. Tato čelní dřevěná dlažba drží teplo, nechá se dobře čistit a poskytuje zvířatům nutnou stabilitu. Také při dimenzování boxů byla zohledněna tato skutečnost. Ve dvou venkovních boxech může být chován skot, ve středních boxech ovce, kozy nebo jiná drobná zvířata.



Dům 4 (Panský dům):
Stejně jako stáj, pochází nález z doby laténské (4.-3. st. př. Kr.) z Köfering. Tento pro keltskou dobu neobvyklý dům, představuje střed vesnice. Vyzdvihnuté postavení obyvatele je zřetelné extravagantní formou bočních stěn a vchodu. Zde je přímo viditelný keltský život. Téměř uprostřed domu se nalézá ohniště, které představuje střed rodinného života. Stranový žebřík vede do horní části domu, kdy byly skladovány zásoby, apod. U jídla sedávali Keltové rádi ke stěně, proto jsou i tak uspořádány lavice. Celkové vnitřní vybavení ukazuje na možnost, jak to dříve mohlo být. Nejsou žádné odkazy na bytové vybavení této doby, více či méně sedlácké domácnosti. Zvláštní výbavy jako u knížecích hrobů v Hochdorfu, zde nemohou sloužit jako podklad. Nicméně jsme se pokoušeli vyrobit na základě technických možností, jako je např. soustruh, židle, kout na vaření nebo trůn k sezení. Přirozeně neexistují žádné jisté nálezy, ale podle výpovědí římských spisovatelů, sedávali Keltové na podlaze, dopřávali si výše postavení Keltové lepší pocit sezením na „trůnu“.



Keramika vystavená v tomto domě byla zhotovena Odbornou keramickou školou Landshut podle dodaných vzorů a ukazuje malý výřez používaného nádobí. Motivy pocházely od různých zvířat. U postelí platí to samé jako u zbývajícího nábytku a vybavení.

Internetové stránky www.gabreta.de, kde je i mnoho fotografií, program akcí, apod.

PLG_CONTENT_SHOWTAGS_TITLE Gabreta , Archeopark

Dárci, sponzoři, dobrovolníci

Líbí se vám naše činnost? Děkujeme za každou Vaši podporu. Podívejte se na informace pro sponzory a dárce, jsou zde. Pro dobrovolníky jsou info zde, děkujeme. Seznam dárců. Budete-li chtít přispět, můžete tak učinit na uvedená čísla účtů, děkujeme.

Keltoi je členem

exarc-logocas-logo