Tro Breiz - Bretaňská pouť

Spolu se skupinou asi třiceti nadšenců se 3/5/03 (téměř na den přesně od začátku loňské poutě do Anglie) vydáváme na cestu k bretaňským megalitům – odkrýt něco z jejich tajemství, něco jim dát, a možná se nechat i něčím obdarovat od nich....

Autobus spolehlivě brázdí dálnice Česka, Německa i Francie, a po napůl probdělé noci se za úsvitu dne 4/5/03 ocitáme ve slavném městě Chartres poblíž katedrály, jež městu slávu přinesla. Jsme unaveni, ale dychtivi prvních duchovních a estetických zážitků. Mohutný gotický chrám nás vítá s vycházejícím sluncem svou zářící žlutavou bělostí. Je postaven na místě pravěké svatyně, a proto představuje skutečný slavnostní úvod naší pouti, která z větší části povede po takových svatyních v jejich původním tvaru. Připravujeme a těšíme se na setkání se zdejším proslulým labyrintem, který slibuje neobvyklou formu meditace a možná i následného vhledu ve svém středu. Bohužel, osud tomu chtěl, že labyrint je z větší části zastavěn židlemi, připravenými k bohoslužbě, a tak se spokojujeme se zkrácenou cestou ke středu uličkou mezi řadami sedadel. I tak nám všem připravila katedrála majestátní začátek našeho putování (později z letáku zjišťuji, že labyrint je v celém rozsahu dostupný pouze o pátcích…)

Pak již naše cesta vede na sever k samé hranici Bretaně s Normandií na pobřeží moře – po delší cestě je vítanou zastávkou první ze zdejších obřích menhirů - Menhir de Champ Dolent (poblíž městečka Dol de Bretagne). Jde o velice fotogenický hladký kámen, který již svým tvarem napovídá, že zřejmě skutečně může sloužit k posílení mužné síly.
Na konci tohoto dlouhého dne se ještě rozhodneme navštívit Mont Saint Michel – horu v moři. Krátce se zastavujeme před hradbami na severozápadní straně u romantického kostelíka Sv. Auberta – zřejmě jedné ze zdejších prvních staveb vůbec.

Jako předehru zítřejší návštěvy zdejšího opatství dnes večer volíme pouze rozloučení se Sluncem při jeho západu za horizont oceánu. Špičatý hrad se přitom postupně noří do tmy, až se světlo naposledy zablýskne na měděné soše sv. Michaela na věži, a ze stavby zbyde jen majestátní tmavá silueta…

5/5/03 - Dnes nás čeká magický den. Navštívíme ojedinělé místo, jehož příběh se brzy bude odvíjet již 1.300 let. Hlavním cílem je totiž samotný Mont Saint Michel – klášter, který začal stavět již roku 708 Aubert, biskup z Avranches, na základě opakovaného zjevení a snad i přání archanděla Michaela. Z první stavby dnes již nic nezbylo, ale patrně šlo o kruhovou modlitebnu na plošině pod vrcholem hory. Měla podobu umělé sluje, podobné Monte Gargano v Itálii, kde kult archanděla Michaela v pátém století vznikl, a pojala kolem stovky lidí. Původně románská stavba opatství byla s příchodem Benediktinů a tradice poutí přebudována v gotickém slohu.
Rozdělíme-li si klášter na tři úrovně, pak horní část tvoří hlavně kostel, dále krytá arkáda určená k meditaci mnichů, a refektář (jídelna). Na střední úrovni podepírá hlavní loď chrámu kaple Notre-Dame-Sous-Terre (na místě někdejší první oratoře). Dále nás na této úrovni zaujala Krypta Velkých pilířů, představující podporu kněžiště (a to patrně nejen konstrukční, jak jsme zjistili z průzkumu tří mozaikových obrazců na její podlaze a otvoru, vedoucímu vzhůru do kněžiště…Na severní staně dále ohromí prostorné Scriptorium, jakási „společenská místnost“ mnichů, kdysi se dvěma krby a latrínami, kde ze dala pomocí závěsů vytvořit menší „pracoviště“ k přepisování spisů. Na Scriptorium bezprostředně navazuje Návštěvní sál. Prohlídka střední úrovně končila Starou kostnicí, v jejíž zadní části se nachází obří staré dřevěné kolo, které v době, kdy se klášter načas změnil ve vězení (1793 - 1863), poháněno lidskou silou, sloužilo k dopravě zásob pro vězně dovnitř stavby. Na nejnižší úrovni zajujme zejména románské Skladiště (pod Scriptoriem) a Almužna (pod Návštěvním sálem) na severní straně (v Almužně se dříve mniši dělili o zásoby s chudinou; dnes je zde klášterní pokladna a obchod se suvenýry…), na jižní pak obytná část pro mnichy. Trousíme se z andělského kláštera zamyšleni a plni dojmů, abychom dále my, vyslanci někdejšího lesa Hercynského, směřovali na jihozápad, do hloubi někdejšího hvozdu Broceliandského.

Z něho dnes zbyl jen zlomek původní rozlohy, řečený les Paimpontský -Forét de Paimpont. Zde nacházíme v malebné lesní krajině poblíž městečka Comper údajný hrob Merlinův. Dnes jej tvoří dva kameny, oplocené nízkou ohrádkou. Z informační tabule zjišťujeme, že zde byl původně rozsáhlý komorový hrob, zničený do současné podoby v 19. století. Nedaleko se nachází také kruhová studnice Věčného mládí, ve které za starých časů kněží křtili místní děti.

Po chvíli bloudění nacházíme také Le Tombeau des Géants – Hrobku Obrů – rovněž zruinovaný komorový hrob (poblíž vesnice Beauvais), a o pár stovek metrů dále pak pahorek l‘Hotie de Vivian

do třetice malebné torzo komorového hrobu neobvyklé konstrukce (původní dolmen obsypán do kruhu menšími kusy břidlice – ty byly archeology opětně přiryty hlínou, aby nedocházelo k odnášení valounů..). Jde o velice malebné místo, kde šedavá kamenná stavba vybuchuje gejzíry kvetoucího žlutého hlodaše! Přímo cítíme zdejší skřítky - korrigany, jak nás vítají v Bretani, a nabízejí pomocnou ruku…

Přesunujeme se do kempinku Le sept saints (Sedm svatých) v Erdevenu, a těšíme se, až zítra vstoupíme mezi kamenné řady…
(jak jsem zjistil, jméno kempinku odkazuje na sedm svatých - bretonsky Ar Seiz Breur zakladatelů Bretaně: Sv. Brieuc, Sv.Tugdual, Sv. Paul Aurelien, Sv. Patern, Sv. Corentin, Sv. Samson a Sv. Malo.)

6/5/03
Nadešel hlavní den naší pouti: zahajujeme přehlídku Zkamenělé armády pravěkých bojovníků na lokalitách Carnac Alignments. Jde o nekončící defilé kamenných kohort s tajemnými názvy: Le Ménec, Kermario, Kerlascan, Petit Ménec, Kerzerho…bohatství tvarů, majestátní jeviště pro hru světla a stínu na zbrázděném žulovém povrchu velkých i menších kamenných bloků. Mezi nimi oslnivě žluté trsy kručinek a chocholy hlodaše. Nad tím azurové nebe a bělostná oblaka. 5.730 menhirů z jemnozrnné karnacké žuly na ploše 400 ha. Impozantní pohled, ale trochu jinak, než loňské Stonehenge. Zde fascinuje množství a rozmanitost.

Le Ménec, to je 11 linií v délce 1,2 km s 1100 menhiry.

Kermario tvoří 10 řad s celkem 982 menhiry. Kerlescan pak sdružuje „pouhých“ 540 menhirů seřazených do 13 řad. Navíc je tu však kromlech s dalšími 39 menhiry. Poprvé jsem byl v Le Ménecu asi před 12 lety a tehdy se dalo mezi kameny volně pohybovat. Ne tak nyní. Řady těchto centrálních tří sestav jsou ohrazeny plotem do výše prsou, a pohled je umožněn jen takto zpovzdálí. To samozřejmě brání plnému procítění zážitku. Ale zmizely vyšlapané cestičky, a snad se i zamezí vandalismu.

Výjimkou je Petit Ménec, který je jen torzem někdejších souvislých řad. Je zarostlý lesem a po kamenech se plazí zelený břečťan. Velice romantické místo – víly a korrigani se zde patrně přímo rojí...

Také mezi řady Kerzerho v katastru obce Erdeven lze zatím vstoupit - jsou dokonce rozděleny silnicí.

Nedaleké obří kameny kromlechu Géants pak některým z nás skýtají neobvyklé zážitky. Řady Kermario jsou vybaveny informačním střediskem a knihkupectvím, malý obchůdek se suvenýry je i vzadu za řadami… Přesunujeme se rychle; jednotlivé lokality od sebe nejsou daleko. O to více času zbývá na průzkum kamenů samotných. Fascinuje nás nádherný obří menhir Géant de Manio; pokoušíme se jeho prostřednictvím komunikovat s Matkou Zemí. Opodál zkoušíme na vlastní kůži účinky neobvyklé obdélníkové svatyně.

Po cestě z Erdevenu do Plouharnelu narazíme na malou vesničku Crucuno. Je známa svými dvěma megalitickými stavbami. Přímo uprostřed vesnice obdivujeme obrovský dolmen Crucuno, jehož součástí byla původně i dlouhá přístupová chodba. Ta však musela být kdysi zbourána kvůli stavbě sousedního domu…

Druhou stavbou je obdélníková svatyně Le Quadritére Crucuno. Opuštěna uprostřed polí na východ od vesnice, sestává z 22 kamenů. Další přesun nás přivádí do lokality Mustoir. Zde prozkoumáváme Menhir du Mustoir a podlouhlou hrobku Tumulus du Mustoir, také se stélou a vzrostlým stromem na svém temeni.

Fotogalerie: