Chýnov - Mohylník

Kelty osídlené oblasti Polabí, Poohří a dolního Povltaví byly ve středověku a v novověku z drtivé většiny odlesněny. Předpokládané mohylové náspy, známé více z jižních a západních Čech, byly na rovinách českého středovýchodu a severozápadu orbou až na výjimky zničeny. Tou výjimkou je například mohylník Chýnov mezi Turskem a Libčicemi.

Obec Tursko se nachází na okrese Praha-západ. Původně se mu říkalo Černuc, kteréžto jméno pocházelo od vladyky Černuta. Brzy bylo ale starší jméno vytlačeno pojmenováním Tursko, které vzniklo ze jména Turské pole v sousedství obce, kde byli chování tuři. Toto jméno uvádí kronikář Kosmas ve své kronice na počátku 12. století jako Turzko, pole, kde se měla odehrávat legendární bitva mezi kmenem Čechů a Lučanů. Kosmas zřejmě dobře znal zdejší krajinu s kumulací viditelných mohyl, z nichž měla být jedna i místem posledního odpočinku padlého hrdiny Tyra, navíc nedaleko Levého Hradce, odkud mělo vytáhnout české vojsko. Podrobně se rozboru zdejších mohly v návaznosti na pověst o Lucké válce v naší době věnoval autor M. Lutovský. Jde především o mohyla na Ersu, Krliši a v poloze U křížku, které byla ještě počátkem 19. století neporušenými dominantami krajiny. Tyto tři mohyly nemůžeme ovšem v systému pravěké i raně středověké krajiny oddělit od rozsáhlého mohylového pohřebiště v Chýnovském háji, které v minulosti bylo zřejmě součástí většího mohylového okrsku. Ten sahal, jak je patrno z nákresů pátera Václava Krolmuse, až k uvedeným třem dodnes patrným pahorkům.
Mohyly v Chýnovském háji, na vrcholu vltavské terasy, nebyly v pravěku ani v raném středověku patrně obklopeny lesem, ale vyčnívaly nad vysokou holou terasu. V údolí pod mohylami, směrem k Vltavě byla pravěká sídliště, jejichž existence se dá pravděpodobně spojit s časovým rozsahem pohřbívání v mohylách - tedy od střední doby bronzové až po konec časné doby laténské, tedy v době asi 1500-500 let př. Kristem. Všechny mohyly nebyly ovšem současné, větší množství jich také zaniklo. Jejich kamenné závaly, které v 19. století uprostřed polí nad Chýnovským hájem překážely intenzivnímu zemědělskému hospodaření, byly rozvezeny a pohřby pod nimi byly pozdější hlubokou orbou zničeny. Pokud se ještě nějaké v zemi zachovaly, byly v pásu přímo nad Chýnovským hájem v 70. letech 20. století překryty skládkou a zalesněny.
Ještě v roce 1828 zde přitom páter Krolmus napočítal kolem 60 mohyl. V roce 1840 pak zaznamenal při revizní cestě již pouze 46 mohyl, část na polích byla již zničena. Ve 40. letech 20. století byl okrsek mohyl poprvé zaměřen. Nicméně les zřejmě ochránil mohyly natolik, že při zaměření v roce 1982, které po výzkumu P. Sankota provedl Archologický ústav ČSAV v Praze, byly zjištěny ještě 43 mohyly (viz obr.1).
Krolmuse však kdysi zajímal především pahorek Krliš, ve kterém poznal uměle navršenou mohylu. Mohyla byla, jak se ukázalo, uměle přisypána k původnímu skalnímu útvaru. Krolmus ji viděl téměř neporušenou, i když její povrch byl zřejmě již v minulosti překopáván. Krolmus zde odkryl kostrové hroby, pravděpodobně kultury únětické, které byly narušeny výkopem pro umístění kříže. Ačkoli někteří starší badatelé připisovali mohylu bájnému Tyrovi, Krolmus se domníval, že jde o mohylu luckého knížete Vlastislava. Obě tyto teorie jsou ovšem smyšlenkami a pozdější nálezy dokládají pohřbívání v jiných obdobích. Felcmanův výzkum z počátku 20. století se soustředil na vnitřek mohyly a odhalil její kamenné jádro překrývající kostrový pohřeb na dlážděném podkladě. Mrtvý byl uložen ve směru sever-jih, milodary bohužel zjištěny nebyly. Dle uspořádání hrobu se uvažuje o mladším období doby halštatské. V roce 1961 podnikla inspekční cestu na pahorky Ers a Krliš archeoložka K. Motyková a zjistila od pracovníků JZD, že také při stavbě kravína u jižního okraje obce, vzdáleného od Krliše asi 200m, bylo prý při stavební činnosti porušeno množství koster.
Felcman v mohylníku v Chýnovském háji také prokopal 18 mohyl. Nálezy však obsahovalo pouze 7 z nich. Felcman se ve své publikaci zmiňuje o špatně vypálených nádobách hrubého povrchu ve střepech, dále železné dýce a kroužku. Nejcennějším nálezem je však bronzová maskovitá spona z časné doby laténské, která byla společně s bronzovým náramkem přiložena k žárovému pohřbu významné osobnosti (viz obr. 2). Dnes již bohužel nelze určit, které mohyly vlastně Felcman prozkoumal.
Vrátíme-li se k aktivitám V. Krolmuse v roce 1856, zaměřil se i na další významné místo - mohylu na vrchu Ersu. Přestože dosud nebyla odborně prozkoumána, byla amatérsky několikrát narušena, o čemž svědčí krátery v jejím plášti; případné nálezy nejsou známy. O to překvapivější je náhodný nález, uváděný Krolmusem - bronzový meč, ovšem bez bližších nálezových okolností.
Co se týče mohyly v poloze U křížku, v roce 1920 a 1922 ji prozkoumal A. Stocký. Byla již tehdy porušena lámáním kamene. O této mohyle se tradovalo, že je to mohyla Čestmírova, či Tyrova - hrdiny, který vedl české vojsko v boji proti Lučanům. Stocký zjistil, že mohyla byla již poničena nejen při získávání kamene, ale i hledači pokladů a budováním základů pro kříž. V mohyle byly objeveny celkem tři rozrušené kostrové hroby, dva bez milodarů, u třetího byly dvě nádobky a zlomek bronzového kroužku. Milodary datovaly hrob a s ním i celou mohylu údajně do starolaténského období.
Podle Stockého je tato mohyla předsunutou součástí mohylového pohřebiště v Chýnovském háji.
Pokud dnes podniknete cestu na tajemné Turské pole, bude se vám Krliš jevit na kraji obce Tursko jako malebný vycházkový kopeček s lesíkem, ke kterému vede alej mladých stromků. Snadno rozeznáte i Erš - poněkud rozsáhlejší háj na nepatrné protáhlé vyvýšenině v dáli na opačné straně silnice. Popojedete-li dále k Libčicím, pak tam, v poli na Chýnovským hájem, spatříte v zákrytu s Řípem domnělou mohylu Čestmírovu. Lesními pěšinami dospějete až k okraji Chýnovského háje, a na jeho okraji si snad v hustém borovém a smrkovém všimnete podivně zvlněného terénu - pozůstatků někdejšího obrovského keltského pohřebiště. Vydal jsem se na tato místa pozdě na podzim, a pak také v zimě, aby náspy nezakrývala zdejší bujná vegetace. Na podzim byly mohyly jen velice nezřetelné, kdybych neviděl obrázek 1982 se 43 zaměřenými mohylami, nevěřil bych, že zde tak monumentální pohřebiště skutečně bylo. V lednu jsem se vracel s naději, že sněhová pokrývka snad náspy lépe vykreslí. Bylo však chybou, že jsem si na zimní vycházku nevzal běžky - cestu mezi mohylami mi ztěžovaly závěje čerstvého prašanu. Přesto se mi podařilo pořídit několik zajímavých záběrů.

(s využitím článku Ivany Vojtěchovské: Dějiny a topografie Archeologických nálezů na území Turska a jeho okolí)

Fotogalerie: