Od kamaráda Vlasty Hely mi loni přišla nabídka, abych se zúčastnil zajímavé akce – keltského telegrafu. Měl jsem se stát jedním z „čertů“ – tedy strážců ohně - na trase světelných znamení, předávaných po kopcích z Moravy do Čech. Vybral jsem si pro tento rituál pravěkou svatyni Bacín, a v letošním ročníku jsem obsadil a na chvíli probudil tento kopec podruhé.
Po zkušenostech z loňského ročníku telegrafu, kdy jsem přes stromy nemohl přijímat vizuálně předcházející signál, jsem letos 23. března zvolil stanoviště na loučce západně od vrcholu. Také obloha byla letos jasnější. Předehru ohňového znamení sehrál úžasný západ slunce, měděné červánky a objevení srpku měsíce a jasných hvězd. Také jsem se letos necítil poblíž tajemného vrcholu kopce tak osaměle, protože se ke mně postupně přidaly po čertech sympatické pomocnice Martina a Yvona s fretkou Mínou. Přesně ve stanovený čas k nám dorazil vizuálně z jihu jak signál ze Studeného vrchu u Dobříše, tak trochu méně výrazný z Písku u Jílového. Nadšeně jsme výzvu přijali a poslali do vzduchu nad Bacínem svá ohnivá znamení. Směrem na sever byla viditelnost trochu horší, přesto jsme odpověď čertů ze Lhotky u Berouna zahlédli.
Samotný vrch Bacín, nejvyšší v Českém krasu (499 m n. m) vytvořily kdysi prvohorní vápence. Na vrcholu kopce najdeme mísovité závrty a skalní věnce, tajemné krasové jezírko a také krasovou puklinu, ve které jeskyňáři ke konci 80. let minulého století objevili lidské i zvířecí kosti a keramické střepy. Díky tomuto nálezu zde archeologové provedli podrobný průzkum. Našly se zde dokonce již kamenné nástroje neadrtálců. Neméně zajímavé jsou doklady osídlení z přelomu pozdního paleolitu a mezolitu, včetně nálezu kosterních pozůstatků dospělého muže. Další hodnotné předměty zde zanechali lidé kultury se šňůrovou keramikou a z mladší doby bronzové (knovízká kultura). Poslední mrtvý skončil v puklině ve starší době železné, tedy za Keltů, asi v 7. nebo 6. století př.n.l. Na jeho cestě do zásvětí ho provázely dvě keramické nádoby, střepy z dalších dvanácti se našly před puklinou. Novější nálezy pak pocházejí z 8.–9. století a z dalších století.
Není proto divu, že jsem si loni nevybral jiné stanoviště pro obnovení keltského rituálu přenosu ohňových znamení, než právě tuto proslulou svatyni.
Na místo jsem letos dorazil s předstihem asi 3 hodin, obešel jsem vrchol ze severozápadu, vybral ideální místo na loučce vedle pole. Pak mé kroky směřovaly k vrcholové partii. S respektem k historii a případným přebývajícím astrálním bytostem (zejména předpokládanému Strážci svatyně) jsem na okraji lesa provedl svůj vlastní vstupní obřad. Počasí mi přálo, a tak se mi povedlo i několik fotografií zdejších tajemných míst. Cestou zpět od jezírka jsem si všiml pozůstatku dvojitého valu na západním okraji vrcholového lesa. Na holém západním svahu jsem se rozloučil se zapadajícím sluncem a pomalu se přesunul k signálnímu místu. Prohlížel jsem si právě stádo olysalých válcovitých balíků slámy, které vypadaly za soumraku jako nějaká pravěká zvířata, když se ke mně přidala Martina z Vinařic - vesničky pod Bacínem. Povídali jsme si o všem, co nás svedlo na toto místo a doba signalizace se kvapem blížila. Asi 10 minut před odpalem se k nám ještě připojila Yvona s fretkou Mínou a společnými silami jsme přijali znamení a předali ho dál.
Jsem rád, že jsme pomohli tímto veselým obřadem probudit po staletí spící Bacín opět k životu, a těším se na další ročník, kdy se tam minimálně ve stejné sestavě zase sejdeme.
Agrimonrix, 26.3.2012
Fotogalerie:
Keltové - Čechy, Morava, Slezsko
eshop.zdislava.cz
Ateliér Zdislava.cz