Horoměřice - záhadná stavba

Velké překvapení čekalo archeology, kteří byli přivolaní ke stavební parcele v Horoměřicích nedaleko Prahy. "Netušíme, co to může být," ukazuje archeolog Jaromír Beneš na pás tmavé hlíny, tvořící ve výkopu dva pravidelné obdélníky.

V odkryté zemině se objevily základy pravěké stavby, která půdorysem a orientací připomíná kostel. "S jistotou můžeme říct, že nález není mladší než šest tisíc let," říká Beneš. Základy jsou výjimečné z několika důvodů. Stavba, která patrně vypadala jako větší srub, je orientovaná na východ a stála sama na návrší nad Prahou. Tvar základů připomíná raně gotické sakrální stavby s presbytáři. Ty se ale začaly stavět až o několik tisíc let později. Podle Beneše jde tedy patrně o pohanskou svatyni. "Když vezmeme v úvahu, že stavba vznikla ve starší, nebo střední době bronzové, jiné vysvětlení nemám," dodává. Nedaleko základů se našly i pozůstatky neolitického pohřebiště s 28 hroby a tři rondely, do kruhu sestavené kamenné megality známé z anglického Stonehenge. "Pohřebiště vzniklo přibližně čtyři až čtyři a půl tisíce let před naším letopočtem," míní archeoložka Kamila Věšínová. "Tohle je kosterní pozůstatek klasického skrčence z období neolitu," říká a ukazuje hrudku hlíny s kouskem kosti velikosti pětikoruny. Ze země trčí kamenná sekyrka. Ta se s dalšími předměty vkládala k mrtvým do hrobů. Okolo rondelů jich už archeologové našli deset. Určit, k čemu stavby sloužily, bude podle Beneše problém. V Česku se ještě nic podobného nenašlo. "Máme dvě možnosti. Konfrontaci s podobným nálezem v zahraničí, či rostlinný rozbor zeminy," uvádí Beneš. Poté lze zjistit, zda se v základech neobjeví například určité druhy obilovin, které se v pravěku používaly jako obětiny. To by potvrdilo domněnku o pohanském svatostánku. Stavba je totiž umístěná nezvykle centrálně v krajině a přesně orientovaná z východu na západ.
Zdroj: Lidové noviny, 08. 09. 2003, Pavel Vokatý

MOJE POZNÁMKA K ČLÁNKU: Horoměřice jsou známy svým menhirem.

Záhadná stavba z Horoměřic
Frederik Velinský - 23.10.2003
Horoměřice u Prahy jsou typickou satelitní obcí, do níž se lze z hlavního města docela pohodlně dostat autobusem městské hromadné dopravy. Právě proto, že do Prahy je to z Horoměřic jen kousek, hodně se tam staví... A tam, kde se staví, nesmějí chybět archeologové. Zejména pokud jde o oblast, u níž se dá předem předpokládat, že nálezy budou bohaté. To, co se v Horoměřicích našlo letos (tedy v roce 2003), však docela jistě překonalo i ta nejbujnější očekávání badatelů. Na nevysoké terénní vyvýšenině kousek za obcí, ve směru na Černý Vůl, odkryli archeologové ze společnosti pro archeologii a památky Archeos mimo jiné i obdélníkové základy pravěké stavby, jejíž účel je prozatím záhadou. Našlo se tu však i ledacos jiného. A některé z těch dalších nálezů jsou pro archeology možná ještě významnější... O nálezech z Horoměřic u Prahy jsme hovořili s archeologem Jaromírem Benešem.
Nejprve si připomeňme, čím byl zdejší archeologický výzkum vyvolán. Proč se letos v Horoměřicích kopalo?
Archeologický výzkum v Horoměřicích je typickým záchranným výzkumem, který byl vyvolán stavební činností. Právě v oblasti, kde jsme zkoumali pravěké sídliště, se nachází a v budoucnu bude nacházet ohromné množství staveb, zejména rodinných domů a bytových obytných celků. Tato stavební aktivita s sebou nese likvidaci podzemního archivu kulturní krajiny. Archeologové jsou však za posledních 20-30 let poměrně dobře zařízení na to, aby takový problém řešili... Výzkum v Horoměřicích probíhal od jara roku 2003 (zhruba od konce března a začátku dubna) a postupně zasáhl plochu o rozměrech asi 100x500 metrů, kde se prováděla skrývka pro budoucí stavby. Na tomto místě jsme narazili na poměrně hustou strukturu archeologických památek.
Jak už jsme si řekli, ze všech letošních horoměřických nálezů se největší publicity dočkal zvláštní obdélníkový půdorys stavby zatím neznámého účelu. Zajímavý je nejen samotný tvar půdorysu, ale také třeba orientace stavby směrem k východu. Dost podobně vypadají archeologicky nalézané pozůstatky nejstarších kostelů - v tomto případě však o kostel jít nemůže; objekt je totiž o pěkných pár tisíc let starší než samo křesťanství. Oč by tedy mohlo jít?
Půdorys z Horoměřic je velkou záhadou. Jedná se o stavbu o rozměrech asi 8x12 metrů, s apsidální závěrou na východní straně. Když jsme půdorys odkrývali, mysleli jsme, že by se teoreticky mohlo jednat o středověký objekt - půdorys nějakého dřevěného kostela. Postupně jsme však byli stále více přesvědčeni o tom, že se jedná o pravěkou stavbu. V její ploše se nacházelo několik cenných stratigrafií - prostorových vztahů mezi mladšími a staršími objekty. Archeologové je mají rádi, protože jim řeší datovací problémy. V tomto případě byla stavba zcela jasně překryta třemi objekty, které lze charakterizovat jako dna zásobnic, odpadových jam nebo něčeho podobného. Tyto objekty byly pravěké, jak se ukázalo. Materiál z výplně základového žlabu stavby i z těchto jam byl téměř shodný; to znamená, že časový posun mezi vznikem jam a půdorysu nebyl příliš velký. Což je pro konečné datování a hodnocení objektu velmi dobrá zpráva. Můžeme říci, že všechny tyto objekty pocházejí z eneolitu - pozdní doby kamenné; zatím ale nevíme, z jaké její fáze. Teoreticky mohou pocházet i ze začátku doby bronzové, ale tato možnost se nám už zdá být víceméně jen hypotetická. Datovací problém se nám tak zúžil zhruba do let 4000-2500 př. Kr. Někde v tomto intervalu bychom měli hledat dobu vzniku obdélného půdorysu i oněch jam.
Našlo se v ploše zmíněného půdorysu něco, co by pomohlo objasnit účel stavby?
Čekáme ještě na výsledky některých analýz, které nám snad pomohou; probíhá například analýza uloženiny, odebrané na lokalitě. Do speciálních pytlů jsme vybrali veškerou výplň základového žlabu; pytle se odvezly do Českých Budějovic. Funkci stavby se zde budeme snažit zjistit podle struktury rostlinných makrozbytků. To je první analýza. Nevíme, jaké výsledky přinese, a zda vůbec budou v uloženině nějaké rostlinné makrozbytky obsaženy. Další výzkumy provádí kolega Antonín Majer, známý analytik a technik, který se zabývá chemickými analýzami pravěkých staveb - jde konkrétně o metodu fosfátové analýzy. Ta spočívá ve zjišťování povrchových a podpovrchových koncentrací fosfátů, což by umožnilo potvrdit nebo vyloučit, zda ta stavba byla obytná. Kdyby v ní například byl po nějaký čas držen dobytek, je velmi pravděpodobné, že nám to analýza fosfátů prozradí. Budeme se těšit, jak to dopadne.
Princip fosfátové analýzy je myslím jasný; stejně srozumitelná je i její možná role při objasňování účelu záhadného horoměřického objektu. Co však o něm mohou prozradit zmíněné rostlinné makrozbytky?
Záleží na tom, jaká bude struktura zachycených druhů. Pokud bude běžná, to znamená pokud tam najdeme třeba 5-10 zuhelnatělých obilek a nějakých plevelů a tento materiál bude vypadat jako naprosto běžná součást pravěké výplně, pak budeme muset konstatovat, že analýza nám nic konkrétního o funkci objektu neřekla. Nemůžeme ovšem na druhou stranu vyloučit, že je to nějaká zvláštní stavba, při jejímž zakládání se konalo zvláštním způsobem. Z etnologických paralel víme, že při stavbě domů (zvláštních, někdy však i těch obyčejných) se do základů dávaly stavební obětiny. Nemůžeme vyloučit, že se i zde, v Horoměřicích, mohly odehrát jakési rituály, jejichž odraz bychom teoreticky mohli zachytit v archeobotanických pramenech.
Hodně se psalo o tom, že z českého pravěku dosud neznáme žádný objekt, který by se podobal tomu horoměřickému. Je to pravda?
Po konzultaci s kolegy jsme zjistili, že v 70. letech minulého století byl v nedalekých Tuchoměřicích (vzdušnou čarou asi 5-6 km od Horoměřic) prozkoumán objekt, který je rovněž obdélného půdorysu a eneolitického původu. Půdorysně se však jedná o stavbu nesrovnatelně větší a s menším apsidálním závěrem. Neodpovídá tak docela našemu půdorysu, který je menší, kompaktnější a jehož pravé úhly jsou "učesanější", než u stavby z Tuchoměřic-Kněžívky, publikované už v roce 1979 archeologem Janem Rulfem.
Nechme teď obdélníkový půdorys půdorysem a od záhadné stavby pojďme k dalším horoměřickým nálezům. Vykopávky tu odkryly také pravěké hroby, obydlí a dokonce neolitické rondely. Zejména tyto víceméně kruhové a někdy i dost velké příkopové objekty jsou v archeologii takříkajíc hitem posledních desetiletí, hlavně díky letecké prospekci. Co je možné říci o těch horoměřických?
Poněkud povrchně můžeme říci, že rondely plnily v neolitické společnosti podobnou roli, jako později v křesťanské společnosti kostely. S největší pravděpodobností byly centrem shromažďování, jakýmsi "uzlovým místem" v krajině, vymezeným "svatým prostorem", do kterého vstupovali jenom někteří lidé za specifickým účelem. Byly to objekty, které velmi pravděpodobně měly i orientačně-astronomickou funkci. Kolem rondelů už byla publikována celá řada spekulací, až výmyslů; někdy se musíme pousmát, jaké ztřeštěné interpretace jsou někteří autoři populárních publikací schopni vymyslet. Bádání o rondelech má nicméně v archeologii poměrně krátkou tradici. Jejich výzkum byl výrazně urychlen až s rozvojem letecké archeologie, která u nás zažila boom v 90. letech, kdy bylo v Archeologickém ústavu zřízeno specializované pracoviště pod vedením Martina Gojdy. (O letecké archeologii jsme už v Planetáriu s Martinem Gojdou hovořili - viz článek Deset let letecké archeologie v Čechách. Pozn. autor.) Rondely pak začaly přibývat jako houby po dešti. Už před tím, než je začala registrovat letecká archeologie, jich však bylo v Čechách několik prozkoumáno - například významný neolitický rondel Vochov u Plzně. Já sám jsem se jako student archeologie na Filozofické fakultě v Praze podílel na seminárním výzkumu neolitického rondelu v Lochenicích u Hradce Králové. Rondely se ze všeho nejdříve objevily na Moravě, poté jako velká vzácnost i v Čechách, a teď se objevily i v Horoměřicích. A to v neuvěřitelném počtů tří rondelů. Jejich fragmenty jsme kuriózně objevili a odkryli na malé parcele uvnitř už postaveného horoměřického sídliště. Je to taková doplňková plocha, na které vyrostou dva nové bytové domy. Právě pod touto plánovanou stavbou jsme detekovali jeden velký neolitický rondel o průměru asi 80 metrů a dva rondely menší. Jaké mají tyto rondely parametry budeme vědět, až dáme dohromady příslušnou dokumentaci.
Už jsme se zmínili o tom, že mezi horoměřickými nálezy nechyběla ani pravěká pohřebiště... Z jaké doby pocházejí a jsou nálezy z nich něčím významné?
Našla se tu dvě pohřebiště. Jedno z nich bylo nesmírně vzácné, a to pohřebiště kultury s vypíchanou keramikou; shodou okolností se jedná o tutéž neolitickou kulturu, jejíž nositelé postavili ony tři rondely. Toto pohřebiště se však nachází na jiném místě než samotné rondely, vzdušnou čarou asi tak 200-250 metrů od nich, ale není vyloučeno, že spolu rondely a pohřebiště nějakým způsobem prostorově souvisí. Celkem jsme tam odkryli asi 27 žárových neolitických hrobů - jedná se teprve o třetí pohřebiště tohoto typu v Čechách vůbec. Jde tedy skutečně o mimořádnou vzácnost. Druhé pohřebiště, které jsme odkryli, je mladší, z období kultury únětické. Datováno je přibližně do let 1800 až 1500 př. Kr a tvořila jej typická skupina únětických hrobů; jednalo se většinou o skrčence, vybavené keramikou. Často bylo v jednom hrobě i několik jedinců, což je v této kultuře téměř pravidlem.
Už jste se o tom sám zmínil... Při tom počtu nálezů a při tom, jakého typu tyto nálezy jsou - není možné, že jde o nějaký kultovní areál a že všechny vaše nálezy skutečně nějak souvisí?
Možné to je a musím přiznat, že úvahy, které rozvíjím společně se svými kolegy, jdou tímto směrem. Lokalita se totiž nachází na návrší, ze kterého je na všechny strany velmi dobrý rozhled. Jedná se skutečně o jakési centrální místo v krajině, které jakoby ony rondely, pohřebiště i tajemná obdélníková stavba v pravěku korunovaly. Nevíme zatím, co to znamená. Můžeme jen konstatovat, že toto místo v krajině bylo skutečně velmi hustě osídleno. Bez důkladné analýzy prostorových vztahů mezi jednotlivými pohřebišti, sídlišti a samotným krajinným reliéfem však zatím nemůžeme konstatovat nic, co by bylo spolehlivé a vědecky ověřitelné. Předběžně je ale možné říci, že výzkum v Horoměřicích odkryl skutečně centrální místo v krajině a to hned z několika pravěkých období.
Letošní nálezy z Horoměřic nejsou první ani jediné. V katastru této obce se prováděly i jiné výzkumy a mnohé už tu bylo objeveno. Ostatně - není se co divit. Vždyť třeba obec Únětice, podle níž dostala svůj název celá jedna pravěká kultura, leží jen asi tři kilometry severovýchodně odtud. Příznivci českých megalitů znají zase dobře takzvaný horoměřický menhir, nevelký opracovaný kámen, který stojí kousek za obcí, ve směru na Kozí hřbety. Kolem samotného kamene se nikdy nekopalo a tak není jisté, jestli je opravdu pravěký. Právě z Kozích hřbetů však pochází nejslavnější horoměřický nález vůbec. V roce 1928 se v jedné tamní rokli pod velkým balvanem docela náhodou našel bronzový poklad - bylo v něm i sedm nádherně vypracovaných a rytinami zdobených bronzových dýk, z nichž jedna byla vsunutá do ozdobné lité bronzové pochvy. Nejkrásnější z dýk pak byla dokonce vyzdobená zlatem a jantarem. A jak hodnotí v kontextu starších nálezů letošní horoměřické objevy archeolog Jaromír Beneš?
Já bych možná trochu odbočil a zmínil se o vůbec nejstarším období, které bylo na výzkumech v Horoměřicích zachyceno. Nálezy rondelů, pohřebiště i obdélníkové stavby ve sdělovacích prostředcích poněkud přehlušily informaci, která by na tomto místě určitě měla zaznít... Kolegyně Ivana Sýkorová z Archeologického ústavu si velmi brzy, při náhodné prohlídce zkoumané plochy, povšimla nálezů z paleolitického období - to znamená ze starší doby kamenné. Řada těch nálezů je velmi stará; je dokonce možné, že je v tomto místě zachycen i střední paleolit, tedy období, staré nějakou tu stovku tisíc let. Tyto nálezy jsou v současné době vyhodnocovány. Já osobně nejsem specialista na paleolitické období, a tak se těším, co kolegyně vybádá a jaké závěry pro horoměřické sídliště učiní. To je podle mého jeden z nejpodstatnějších archeologických významů této lokality. Druhý význam je čistě vědecký. Řekl jsem, že většina tamních objektů pochází z neolitu, zejména z kultury s vypíchanou keramikou. Ve výplni rondelů i v obrovském hliníku, který se nacházel uprostřed skryté plochy, bylo objeveno velké množství keramiky - to je celkem běžná záležitost. Našlo se tam však také velké množství zvířecích kostí a to je nesmírně cenné. Na prstech jedné ruky by se totiž daly spočítat objekty kultury s vypíchanou keramikou, kde mohly být analyzovány zvířecí kosti; z Horoměřic jich máme mnoho a mnoho beden. Je to velké sousto pro archeozoology; vědce, kteří se zabývají např. vyhodnocováním zvířecích kostí z archeologických výzkumů a rolí zvířat v pravěké společnosti. Analýza zvířecích kostí nám ukáže, jaký byl v té době poměr lovených a domácích zvířat a jak se to má ke starším neolitickým obdobím. Tato otázka bude patrně hrát v archeozoologickém výzkumu kardinální roli.
Budou vaše výzkumy u Horoměřic ještě pokračovat?
Ve výzkumu budeme pokračovat v roce 2004, protože investor už pro letošek uzavřel skrývky dalších ploch. Máme tak přes zimu čas trochu si vydechnout, zpracovat dokumentaci i nálezy a snad i publikovat formou přednášek nebo nějakých předběžných studií první výsledky. Myslím si, že budou velmi zajímavé, jak pro vědeckou komunitu, tak pro veřejnost.
Převzato:  http://www.rozhlas.cz/veda/portal/_zprava/91494

Zpracoval: Agrimonrix 2003

Poznámka Agrimonrixe: Tak jsem včera telefonicky mluvil s archeologem Benešem ze sdružení Archeos, říkal, že v pátek byla v Horoměřicích televize ČT(!), o "svatyni" bude pořad cca za 6 týdnů na ČT2 ve čtvrtek odpoledne. V knihovně Horoměřice má být výstavka k tomuto výzkumu a máme slíbenou  nálezovou zprávu od firmy Archeos, která výzkum této lokality prováděla.
© Agrimonrix, 2003

Fotogalerie: