Spytihněv II. (1031 – 28. 1. 1061) z mocné dynastie Přemyslovců byl nejstarším synem známé dvojice Břetislava I. a Jitky. Jeho bratry byli Vratislav II., Konrád I. Brněnský, Ota Olomoucký (údělná moravská knížata) a také Jaromír, pozdější biskup. Jako dítě se Spytihněv stal v roce 1039 rukojmím Jindřicha III., kterému se znelíbila expanzivní politika knížete Břetislava, ale po porážce při tažení do Čech byl vyměněn za německé pány.
O rok později ale Spytihněv znovu putoval jako záruka míru do německých zemí. Délka jeho druhého pobytu coby rukojmí není známa. Ale v sedmnácti mu otec Břetislav svěřil olomoucký úděl a krátce před smrtí ho povolal do Čech, aby usedl na knížecí stolec. Moravu rozdělil mezi jeho tři bratry. Poté co Spytihněv v březnu roku 1055 přijal v Řezně od císaře Jindřicha III. Čechy v léno, zbavil bratry údělných držav, podřídil Moravu své vládě a dal vyhnat matku ze země, snad proto, že bránila jeho bratry a německou abatyši u sv. Jiří. Zemřel mladý, v pouhých třiceti letech (28. ledna 1061), po šesti letech vlády. Rok před svou smrtí, na den sv. Václava, započal s nákladnou a rozsáhlou přestavbou rotundy sv. Víta na Pražském hradě na větší a reprezentativnější románskou baziliku sv. Víta, Vojtěcha a Panny Marie. Nástupcem Spytihněva a historicky prvním českým králem se stal jeho bratr Vratislav II. Přestože papež Řehoř VII. žádal Vratislava, aby synovci a jedinému synovi Spytihněva vydělil vlastní úděl, nestalo se a Svatobor se dal na církevní kariéru. Účastnil se dokonce příprav korunovace strýce Vratislava, ceremonie se však nedožil. Jako akvilejský patriarcha byl zabit při pouliční výtržnosti 23. února 1086.
Zdroj: kampocesku.cz