Pravěcí gurmáni v Českém ráji

Pravěcí gurmáni v Českém ráji si pochutnávali na ropuchách a skokanech. Jsou praobyvatelé Českého ráje předky francouzských gurmánů, nebo dokonce typicky francouzská pochoutka žabí stehýnka pochází od nás? Asi ani jedno. Archeologové pracující v Konejlově jeskyni ale přišli se zajímavým odhalením. Zjistili, že naši předci rádi jedli skokany nebo ropuchy.

V červenci roku 2011 jsme provedli druhou etapu poněkud utajeného záchranného archeologického výzkumu v Konejlově jeskyni v Klokočských skalách. Ta se nachází nedaleko Záholic pod turistickou cestou na Průchody. Bližší lokalizaci z pochopitelných důvodů neuvádím. Sedimentární výplň této skalní dutiny byla totiž před časem narušena nelegálními výkopy zřejmě v souvislosti s detektorovým průzkumem. Z tohoto důvodu jsme archeologický výzkum před jeho dokončením příliš nezveřejňovali.
První zjišťovací sondáž proběhla již v srpnu loňského roku, kdy jsme se věnovali severovýchodní části jeskyně. Zjistili jsme, že rozsah poškození sedimentární výplně je tak značný, že si záchrana vyžádá podstatně velkorysejší terénní výzkum. Ten jsme však nemohli uskutečnit v loňském roce, museli jsme totiž nejprve získat finanční prostředky na jeho realizaci. V letošním roce jsme uspěli se žádostí o dotaci z Fondu kulturního dědictví Libereckého kraje a mohli jsme proto v červenci provést druhou etapu terénního výzkumu. V prostoru jižní poloviny Konejlovy jeskyně jsme položili celkem 3 sondy o rozměrech 2 x 1 m, které byly dále členěny na síť sektorů. V rámci nich byla po několikacentimetrových mechanických vrstvičkách rozebírána sedimentární výplň.Ta byla dále prosívána na sítech. Díky této metodě archeologického výzkumu se nám podařilo získat nejenom artefakty (předměty vyrobené člověkem), ale zejména další souvztažné nálezy (tzv. ekofakty - uhlíky, zbytky rostlinných těl, skořápky oříšků, zvířecí kosti, ulity měkkýšů ad.). Archeologické nálezy získané ze sedimentární výplně tímto způsobem jsou dobře stratifikované, a lze proto velmi jednoduše rekonstruovat jejich původní polohu. To nám pomáhá zejména datovat jednotlivé etapy lidských činností na lokalitě. Sondy jsou samozřejmě dokumentovány a to jak fotograficky, kresebně a geodeticky.
Po dokončení terénní části archeologického výzkumu přichází další fáze – analytická, při které jsou vyhodnocovány terénní pozorování, nalezené artefakty a probíhají přírodovědné analýzy. Jde zejména o analýzy paleobotanické a zoologické, které napomáhají rekonstrukci přírodního prostředí v jednotlivých obdobích. Vybrané vzorky dřevin, plodů nebo rostlinných těl jsou dále využity pro radiokarbonové datování. Uhlíky z Konejlovy jeskyně putovaly až do laboratoře ve státě Georgia v USA.
Archeologický výzkum prokázal obývání či jiné využívání Konejlovy jeskyně ve třech, resp. čtyřech obdobích lidských dějin – ve střední době kamenné, době bronzové, mladší době železné a vrcholném středověku.
Ty nejspodnější úrovně nad skalním podložím souvisejí s lidskými aktivitami ze střední doby kamenné – mezolitu. Osídlení jeskyně dokládají vedle nalezených štípaných nástrojů paleobotanické rozbory i radiokarbonové datum (8225 - 7945 př.n.l.). Je to vůbec nejstarší radiokarbonové datum pro střední dobu kamennou v Českém ráji.
V mladších obdobích došlo k jevu, který známe i z jiných jeskynních lokalit. Sediment ze starších období byl pozdějšími návštěvníky v mladším pravěku vyházen ven – tzv. vyvenčen. Podle radiokarbonového data k tomu mohlo dojít mezi lety 1875 – 1665 př.n.l., tj. v průběhu starší až střední doby bronzové.Další doklady přítomnosti člověka registrujeme v Konejlově jeskyni až v závěru starého letopočtu. Podle četných zlomků keramiky z nejméně třinácti nádob i podle objevu dvou ohnišť lidé v závěru mladší doby železné jeskyni opakovaně navštěvovali. Nelegální výkopy „takyarcheologů“ se zastavily právě na dně horizontu se stopami antropogenních aktivit z doby historických Keltů.
Poměrně četné nálezy pocházejí z období vrcholného a pozdního středověku – tedy ze 14. –16. století. Identifikovali jsme zde opakovaně užívané ohniště. Konejlova jeskyně tehdy mohla poskytnout dočasný úkryt pro pastevce nebo dřevorubce. Tomu by ostatně odpovídaly i zlomky zásobních či chladících keramických nádob.
Nejmladší nálezy získané naším výzkumem pocházejí z posledních tří desetiletí. Jde zejména o svorky špekáčků a zátky, které svědčí o zálibě návštěvníků v popíjení piva ze svijanského pivovaru. Tímto konstatováním by končila informace o proběhnuvším archeologickém výzkumu, pokud by jej neprovázely doprovodné přírodovědné analýzy ekofaktů.
Tyto environmentální analýzy mohou mít nezastupitelnou roli nejenom při datování, ale zejména při interpretaci nálezové situace. Například v Kristově jeskyni v Klokočských skalách, kterou jsme zkoumali před šesti lety, paleobotanici identifikovali několik specifických bylin, které snad mohly být užívány při kultovních obřadech.
Paleobotanické analýzy nám tradičně zajišťuje RNDr. Jan Novák, Ph.D.z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Podle rozboru uhlíků nalezených ve vrstvách ze střední doby kamenné – mezolitu je zřejmé, že se v blízkém okolí lokality nacházela světlá doubrava s poměrně hojnou účastí borovice lesní, lísky obecné a také smrku ztepilého. Tento charakter lesní vegetace odpovídá rekonstrukcím vegetace střední Evropy v období mezolitu. Ostatně byla prokázána v mezolitických vrstvách i na dalších lokalitách v Klokočských skalách a na Hruboskalsku.
Vyšší zastoupení dubu pravděpodobně souvisí se specifickou geomorfologickou situací v okolí Konejlovy jeskyně. Ta se totiž nachází nad vyústěním údolí, kde docházelo k hromadění splaveného organického materiálu a půdy zde měly vyšší úživnost.
Studovaný soubor uhlíků dřevin přítomnost úživných stanovišť dokládá nejen v mezolitu, ale po celé období zachycené v profilu.
Vrstvy nad mezolitickým horizontem byly datovány do střední doby bronzové. Ve spektru dřevin je patrný ústup dubu a lísky ve prospěch vegetace s vyšším zápojem stromového patra, které dokumentuje nárůst zastoupení smrku, jasanu, jilmu a buku.
Druhová skladba v mladší době železné dokládá přítomnost bučin s hojnou účastí jedle, smrku a stanovištně náročných dřevin (např. tis červený). Na druhou stranu v blízkém okolí jeskyně byla přítomná i rozvolněná vegetace s hojným zastoupením světlomilných dřevin jako je např. borovice lesní, dub, bříza či osika.
Období vrcholného středověku zachycuje podobně širokou škálu druhů. Vyšší zastoupení světlomilných dřevin (především lísky a topolu) a patrný ústup buku a dubu naznačují výrazné zvýšení lidského tlaku na lesní porosty. Vedle uhlíků dřevin byly objeveny i skořápky lískových oříšků, plody lípy velkokvěté, hojně pecky třešně ptačí a trnky obecné.
V sedimentárních výplních byly nalézány nebývale četné kosterní pozůstatky zvířat. Takto bohaté soubory zvířecích kostí se v našem regionu díky chemismu půd dochovají jen výjimečně, proto jsme nechali provést i detailní osteologickou analýzu. Tu provedla ing. Lenka Kovačiková, Ph.D. z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ze sedimentární výplně se nám podařilo zachránit na 500 zvířecích kostí. 85 procent jich pocházelo ze střední doby kamenné, 10% z mladší doby železné a 5% ze středověku. Velkým překvapením bylo zjištění, že 70% kostí z mezolitu tvořily ostatky skokana hnědého a ropuchy obecné! Dále se nalezly kosti drobných hlodavců (včetně veverek), jezevce, lišky, netopýrů, krtka a strakapouda. Vzhledem k tomu, že většina kostiček nesla stopy opálení, jde zřejmě až na výjimky o pozůstatky po „hostinách“. Ojediněle se v tomto horizontu nalezly i kosti srnce obecného a divokého prasete. Také návštěvníci z mladší doby železné si zřejmě pochutnávali na žabích stehýnkách, ale ne v takové míře jako obyvatelé ze střední doby kamenné. Svůj jídelníček si ale vylepšili kupříkladu o pečínku z prasete domácího.
Podobně si zřejmě užívali i ve středověku, protože jsme nalezli čelist osmi až dvanácti měsíčního selete. Ze středověkých vrstev pocházejí dále i kosti dospšlého prasete, srnce obecného, kuny – zástupce lasicovitých šelema krtka. Za velmi zajímavé lze pokládat objev kostry krysy obecné, která u nás není původním druhem a byla do Evropy zavlečena člověkem.
Archeologický výzkum v Konejlově jeskyni přinesl řadu důležitých dat, které však klidně mohly nadále zůstat pod povrchem. Protože ti „takyarcheologové“ při své zábavě sice získají několik střepů nebo kovových předmětů, ale zničí při tom sedimentární výplň, která je unikátním pramenem nejenom pro archeology, ale také pro celou řadu přírodovědců - pro sedimentology, botaniky, zoology, klimatology a řadu dalších. Svojí zálibou tak neuváženě plundrují „podzemní archív“, který určitě není nevyčerpatelný.

Autor: PhDr. Jan PROSTŘEDNÍK, Ph.D., Muzeum Českého ráje v Turnově

---

 

Pravěcí gurmáni v Českém ráji si pochutnávali na ropuchách a skokanech.

Jsou praobyvatelé Českého ráje předky francouzských gurmánů, nebo dokonce typicky francouzská pochoutka žabí stehýnka pochází od nás? Asi ani jedno. Archeologové pracující v Konejlově jeskyni ale přišli se zajímavým odhalením. Zjistili, že naši předci rádi jedli skokany nebo ropuchy.

Už v pravěku obývaná Konejlova jeskyně v Klokočských skalách nedaleko Turnova vydala svědectví o "gurmánských orgiích" na žábách. Zdejší obyvatelé tu před deseti tisíci lety pojídali především skokana hnědého a ropuchu obecnou. Konejlova jeskyně stejně jako mnohé další v minulosti osídlené jeskyně a převisy v Českém ráji byly narušeny nelegálními výkopy hledači pokladů. Archeologům pak nezbývá nic jiného, než se snažit z "podzemního archivu" zachránit co se dá. "První zjišťovací sondáž proběhla už v roce 2010. Pro další velkorysejší výzkum jsme potřebovali získat peníze, což se loni podařilo díky dotaci z Fondu kulturního dědictví Libereckého kraje," poznamenal počátek prací v Konejlově jeskyni archeolog Muzea Českého ráje v Turnově Jan Prostředník.
Archeologové postupně prosívali usazené vrstvy ze třech vyhloubených sond, a tak získali nejen artefakty, tedy člověkem vyrobené předměty, ale i takzvané ekofakty - uhlíky a zbytky rostlin či zvířecích kostí. Ty pak putovaly na přírodovědné analýzy, což je kromě samotného odkrývání minulosti další a velmi důležitá část výzkumných prací. Nejvíc kostí pochází z doby nejstaršího osídlení Čerstvé výsledky přinesly nejedno překvapení.

"Archeologický výzkum prokázal obývání či jiné využívání Konejlovy jeskyně ve čtyřech obdobích lidských dějin. Ve střední době kamenné, době bronzové, mladší době železné a vrcholném středověku," popisuje Prostředník. Nejspodnější úrovně jeskyně podle radiokarbonové analýzy uhlíků, kterou provedla laboratoř v americkém státě Georgia, dokládají osídlení už v období 8 225 až 7 945 let před naším letopočtem. Jde o nejstarší radiokarbonové datum pro mezolit, tedy střední dobu kamennou, v Českém ráji. Takto staré osídlení potvrzují i nalezené štípané nástroje.

Další zajímavostí je na 500 zvířecích kostí, které se podařilo při výzkumu zachránit. Vzhledem k agresivitě zdejších půd jde o výjimečný nález, který putoval do Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Lenka Kovačiková, která se zabývá naukou o kostech, osteologickou analýzou určila, že 85 procent nalezených zvířecích kostí pochází z doby nejstaršího osídlení, deset procent z mladší doby železné a pět procent ze středověku. Velkým překvapením bylo, že sedmdesát procent kostí z mezolitu tvořily ostatky skokana a ropuchy. "Dále se nalezly kosti drobných hlodavců včetně veverek, kosti jezevce, lišky, krtka, strakapouda i netopýrů," stojí v univerzitní analýze. Vzhledem k tomu, že většina kostiček nesla stopy opálení, jde zřejmě až na výjimky o pozůstatky po "hostinách". Žabí jídelníček byl dán vlhkým prostředím jeskyně Také návštěvníci jeskyně v mladší době železné si zřejmě pochutnávali na žabích stehýnkách, i když už v menší míře než jejich předchůdci. Žabí jídelníček byl asi dán prostředím jeskyně. "To bylo vlhké, tedy pro obojživelníky příhodné. A proč by se pralidé vydávali za nějakou jinou potravou, když tady měli dostatek žab. V Českém ráji jsou i suché převisy, kde nejsou po žabích hostinách ani památky," uvedl. Jaký byl průměrný jídelníček pralidí v období mezolitu v Českém ráji se lze jen dohadovat. K dispozici je jen malé množství nálezů. Výzkum Konejlovy jeskyně ale nastínil, jak vypadala tehdejší příroda. V blízkosti jeskyně se nacházela světlá doubrava, tedy vegetace dubu s poměrně hojným zastoupením borovice lesní, lísky obecné a smrku ztepilého.

Autor: Jaroslav Hoření Zdroj: http://liberec.idnes.cz/praveci-gurmani-v-ceskem-raji-si-pochutnavali-na-ropuchach-a-skokanech-1e4-/liberec-zpravy.aspx?c=A120221_1736488_liberec-zpravy_mav