Marobud, markomanský král

 O jeho životě, Marobudova říše a jeho sídlo Marobuduum. Je znám i pod jmény Marbod, Marobod, Maroboduus.

MAROBUD - Marobuda je možno považovat za jednu z největších osobností germánských kmenů časné doby dějinné. Je o něm známo, že část svého života pobýval v Čechách. Jedinými Marobudovými současníky, kteří se o něm zmiňují, byli dějepisci Velleius Paterculus a Strabón (64/63 př. Kr.-23/26 po Kr.). Marobud (též Marbod, Marobod, Maroboduus) pocházel z urozeného rodu markomanského kmene. Germánsky by keltské Maroboduos znělo Marabadvaz, tj. „v boji slavný". Marobudův původ je zahalen rouškou tajemství, podobně jako jeho vzhled a podoba. Nejsou známi ani jeho bezprostřední příbuzní. Víme, že trávil své mládí v Římě, snad jako rukojmí. Na Augustově dvoře získal vzdělání. Jeho učitelem byl nejznamenitější filolog a pedagog tehdejšího Říma, M. Verrius Flaccus. Na Marobuda měl nepochybně značný vliv také přímo císař Augustus. Po návratu si Marobud získal mezi Markomany velkou autoritu, zejména svým politickým a vojenským rozhledem a vzděláním. Je velmi pravděpodobné, že poté, co byl Markomany sesazen nám blíže neznámý král, jehož jméno končilo v prvním pádě na -ér nebo -ruš, dosadil Augustus tomuto kmeni právě Marobuda. Mezi roky 9-6 př. Kr. odvádí Marobud Markomany ze středního Pomohaní do nitra Čech. Zde vybudoval jádro tzv. Marobudovy říše. Hlavní sídlo Marobuda - Marobuduum - se mělo nacházet někde ve středních Čechách. Marobudova moc a postavení postupně doznaly takového významu, že se staly nebezpečnými i pro samotnou římskou říši. Proto již v roce 6 po Kr. uskutečnili Římané proti němu a jeho říši válečné tažení (viz tažení proti Marobudovi), které se jim ale nepodařilo dovést ke zdárnému konci. Své postavení si Marobud snažil vůči Římu vylepšit tím, že odmítl Arminiovu nabídku na účast v boji proti římským legiím v bitvě v Teutoburském lese. Napětí mezi Arminiem a Marobudem se tak postupně začalo vyhrocovat a vedlo nakonec v jejich znepřátelení a vzájemnému boji. V osobních vztazích Arminius nedokázal ve vztahu k Marobudovi unést osud méně schopného jedince. V době, kdy Marobud již pomalu ztrácí postavení coby hlavní představitel říše Markomanů a dalších germánských kmenů, utkal se někde severně od Čech s Arminiovými Cherusky (bitva mezi Cherusky a Markomany roku 17 po Kr.). Po neúspěchu se vrací do centra své říše. Nedlouho poté, v roce 19 po Kr., jej svrhl Katvalda a říše se pomalu začíná rozpadat. Marobud nachází útočiště u Římanů, kteří mu vykázali jako místo azylu severoitalské město Ravenna. Tam žil ještě osmnáct let až do své smrti v roce 37 nebo 38. Pohřben byl patrně v Ravenně nebo v blízkém okolí. Bez zajímavosti není, že v tomto městě pobývala současně také žena jeho úhlavního nepřítele Arminia - Thusnelda se synem Thumelikem.

MAROBUDOVA ŘÍŠE - historie Marobudovy říše (kmenového svazu) je v podstatě historií markomanského krále Marobuda. Tato první germánská říše s prvky státní organizace vznikla na přelomu letopočtů ve střední Evropě s centrem ve středních Čechách. Někdy na sklonku l. století př. Kr. (patrně mezi léty 9 až 6 př. Kr.) přicházejí do naší země Markomani pod vedením Marobuda. Po následné kolonizaci a konsolidaci české oblasti dochází k výraznému vzrůstu markomanské moci, zapříčiněné vojenskými a ekonomicko-politickými úspěchy; to vše bylo umocněno Marobudovými vynikajícími organizačními a diplomatickými schopnostmi a určitou náklonností římského dvora. V této době dosáhl např. římský dovoz do Čech značné intenzity, římští obchodníci a snad také řemeslníci působili též přímo na Marobudově dvoře. Ústředí říše nabývalo v celém barbariku také neobyčejného kulturního významu, na čemž měli zpočátku zájem i samotní Římané, neboť tak mohli snadněji romanizovat a ovládat sousední barbarské celky. Ovšem jen do té doby, dokud se situace nezačala vymykat jejich kontrole. Postupně se k Markomanům začaly přidávat sousední germánské kmeny (Lugiové, Semnonové, Langobardi, Gótové, částečně také Hermunduři a snad i Kvádové). Tímto slučovacím procesem, založeným především na vzájemných dohodách, vznikla na sever od římského impéria velká germánská říše, zaujímající území mezi Labem, Dunajem, Vislou a Baltským mořem, v jejímž čele stál Marobud. Nápadný rozmach tohoto uskupení nenechával Římany v klidu, a proto se rozhodli proti němu vojensky zasáhnout. Roku 6 po Kr. zorganizovali rozsáhlé tažení proti Marobudovi, které však muselo být předčasně ukončeno. Následující římsko-markomanská smlouva, uzavřená mezi Tiberiem a Marobudem, zamezila na nějakou dobu obavám z nebezpečného vývoje. Časem také celková mocenská situace mezi jednotlivými germánskými kmeny uvnitř říše vedla ke sporům, které vyvrcholily v oslabování kmenového svazu. Některé kmeny vystupují ze svazku a dochází k vnitrogermánských bojům a rozepřím. K tomu přibyly i vleklé rozpory mezi Marobudovou říší a Cherusky a zvláště pak osobní zášť mezi cheruským vládcem Arminiem a Marobudem. V roce 17 došlo k rozhodujícímu boji mezi Cherusky a Markomany, pravděpodobně někde na sever od Čech. Ačkoliv se nedá říci, kdo byl jednoznačný vítěz, přece jen se k Cheruskům přidali Hermunduři a krátce po nich také Gótové. Oslabený Marobud se stahuje do nitra Čech a pomalu se schyluje k zániku jeho říše. Roku 19 vpadl na české území Katvalda a následně dobyl Marobudovu rezidenci (hrad). Marobud s několika svými věrnými hledá útočiště u Římanů a odchází přímo do Itálie, kde v Ravenně nachází svůj poslední domov. Katvalda markomanskou říši nespravoval dlouho, někdy v roce 19 nebo 20 byl svržen hermundurským králem Vibiliem. Tím definitivně končí existence Marobudovy říše. Z archeologického hlediska máme v Čechách pro toto období, nazývané horizont Marobudovy říše, velké množství pramenů hrobového i sídlištního charakteru. Marobudovou říší se území Čech poprvé ocitlo ve světovém dění a zasáhlo do osudů vývoje evropského kontinentu.

MAROBUDUUM - hlavní sídlo Marobuda. Dnes již není pochyb o tom, že se Marobudův „hrad" nebo dvůr nacházel někde v Čechách. V minulosti se však vedly spory, které místo konkrétně to mohlo být. Nejčastěji se uvažovalo o keltském oppidu Hradiště u Stradonic. Tuto tezi zastával zejména J. L. Píč. Za Marobudovu rezidenci bylo také považováno další keltské oppidum Závist - v obou případech ale chybějí jednoznačné důkazy o význačném osídlení v období horizontu Marobudovy říše. Kromě těchto oppid spatřovali někteří badatelé Marobuduum v celé řadě jiných míst. Za všechny uveďme např. hradiště Věnec na Pržmu nad Volyňkou, Dobřichov-Pičhoru, Prahu-Bubeneč, dokonce i horu Říp, České Budějovice nebo Plzeň. Podle nejnovějšího bádání se přikláníme k lokalizaci do oblasti středních Čech, někam na Kladensko, do Pražské kotliny nebo na Kolínsko. Právě v těchto regionech se nacházejí bohaté hroby a významná pohřebiště z počátku 1. století po Kr.