Hostýn - Oppidum

V obecném povědomí je druhé moravské oppidum jistě velmi výrazně zapsáno, nikoli ovšem jako archeologické naleziště, ale jako poutní místo. Mezi archeologickou obcí však je Hostýn znám jako významná pravěká lokalita v prostoru Moravské brány, která díky své poloze hrála rozhodující roli na severojižní spojnici mezi Moravou a Slezskem, resp. (v širším měřítku) mezi Baltem a Adrií, tedy na trase označované jako Jantarová stezka.

Dominanta viditelná nejen z širokého okolí, ale i ze značných vzdáleností (např z 80 km vzdáleného oppida na Starém Hradisku) lákala k osídlení již ve starších obdobích pravěku - základ opevnění temene kopce vybudoval v době popelnicových polí lid s kulturou lužickou zhruba kolem r. 1200 př n. l., přestavba opevnění pochází z následujícího období pozdní doby bronzové, kdy bylo hradisko obydleno lidem kultury slezské (po r. 1000 př n. l.) a třetí předkeltská fáze z doby kolem r. 600 náleží kultuře platěnícké, tedy již starší době železné. Podle poznatků z archeologických výzkumů toto opevnění vzalo za své požárem; můžeme se jen dohadovat, nebyla-li zde spojitost s pohybem Skýthů v blízkém okolí - nasvědčoval by tomu mohl nález trojbřité skythské šipky. Keltové zřejmě využili pro vybudování svého opevnění starých valů: zajímavé je, že tzv. klešťovitá brána, považovaná za typicky keltský prvek opevnění, byla zde vybudována již při stavbě nejstarší hradby. Keltské osídlení Hostýna nebylo, na rozdíl od předchozích období a na rozdíl od jiných současných lokalit příliš intenzivní. Zatímco velmi lidnaté oppidum na Starém Hradisku, kde kvetla řemesla a obchod, můžeme považovat také za správní a snad i náboženské centrum šírší oblasti, Hostýn byl důležitý především jako strategický bod střežící trasu dálkového obchodu procházejícího Moravskou branou a tomu odpovídá i charakter jeho osídlení a nálezů.