Po odchodu Petra z Aspeltu (arcibiskup) z Prahy v dubnu 1317 zavládla stále se stupňující anarchie stupňovaná velkým hladomorem.

Nevyhlášená válka mezi dvěma skupinami panstva vedené Jindřichem z Lipé a Vilémem Zajícem byla stupňována královnou Eliškou (osobní nenávist k Jindřichu z Lipé). Královna se s dětmi uchýlila na hrad Loket a na pomoc přivolala manžela krále Jana Lucemburského. Jan Lucemburský s vojskem těžkooděnců do Čech přitáhl v listopadu 1317 a vrhl se do boje. Svým netaktickým jednáním si proti sobě pozvedl i neutrální část panstva. Jindřich z Lipé se neváhal spojit s Habsburky a snažil se Jana svrhnout z trůnu. O vánocích se královští manželé dostali do potíží v Brně a s obtížemi se probili zpět do Prahy. Požádali o pomoc římského krále Ludvíka Bavora, který se s Janem setkal v polovině března 1318 v Chebu a svolali zemský sněm do Domažlic na 23. dubna 1318. Zde král Jan přistoupil na většinu požadavků šlechtických předáků vyhlášením zemského míru, amnestií a zejména obnovením královských slibů a obsazením zemských úřadů předáky povstalců.