Kanelovaná keramika - období 3 400 až 3 000/2 900 před Kr.
též badenská kultura podle jeskyně v Badenu u Vídně - celek představuje v českých zemích a v okolí starší část středního eneolitu. V tomto období sílí podíl chovu dobytka, jeho využití k tahu a s tím spojené významné postavení muže, zpřísnění pohřebního ritu, měď už zobecňuje jako surovina k výrobě nástrojů.
Kultura s kanelovanou keramikou má tři fáze:
1) nejstarší - přechodný stupeň zahajující pronikání kanelované keramiky na Moravu od východu a osazující i strategické výšinné polohy.
2) klasická fáze - zřejmě souvisí s jejím posílením novými pohyby obyvatelstva z jihovýchodu.
3) pozdní, bošácký stupeň - rozpad kulturního celku kanelované keramiky na regionální skupiny. Bošácká skupina představuje vlastní tradici.
Sídliště lidu s kanelovanou keramikou byla spíše nížinná, zemědělská, menších rozměrů při vodních tocích. Výšinná se objevují už od počátku, vývojem jich ještě přibývá a vznikají i silně opevněná střediska výroby a směny, hrazená buď jen palisádou nebo kamennou hradbou se zdí jednoduchou či zdvojenou s hlinitokamenitou výplní meziprostoru.
Domy bývají zachaceny jen málokdy, povrchově založené, s vyplétanými a hlínou omazanými stěnami.
Klasická kanelovaná keramika - džbánky, konvičky s vysokým hrdlem a čerpáky často s oblým až hrotitým spodkem a další má tmavý lesklý povrch zdobený hustým mělkým žlábkováním (kanelurou), plastickými prvky, hrubší nádoby zdrsněný slámováním.
Zdroj: Sklenář, K., Sklenářová, Z., Slabina, M.: Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku