Jiří z Poděbrad

Jiří z Poděbrad, zvaný husitský král se narodil 23. dubna 1420 a žil do 22. března 1471. Jiřího otcem byl Viktorín z Poděbrad a byl od roku 1458 po zvolení českou šlechtou až do smrti roku 1471 český král. Stal se jediným českým panovníkem, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského stavu domácí šlechty.

Jiří z Poděbrad byl původně hejtmanem mladoboleslavského kraje. Už v této době se sblížil s představitelem panského stavu Hynkem Ptáčkem z Pirkenštejna, po jehož smrti v roce 1444 převzal vedení celého panského seskupení, tzv. východočeského landrýdu. Zaujal vůdčí postavení v kališnickém táboře. Mezitím se znovu aktivovala katolická opozice, Jiří vytušil nebezpečí a v roce 1448 přepadl Prahu a zmocnil se jí. V roce 1448 jmenován správcem Jednoty poděbradské.
V roce 1452 v duchu programu namířeného proti radikálním kališníkům dobyl Jiří Tábor, čímž zlikvidoval tábority jako politickou a náboženskou skupinu. Prohlásil se za správce království a pokoušel se o obnovu českého království, rozvráceného husitskou revolucí. Největší překážkou byla tzv. Strakonická jednota (sdružení katolického panstva). jejich pokus o zvrat nevyšel a byl roku 1452 zemským správcem.
Úřad zemského správce vykonával i po nástupu Ladislava Pohrobka na český trůn. Po předčasné smrti Ladislava Pohrobka byl v roce 1458 zvolen českým králem.
V letech 1462-4 bylo na jeho popud vysláno ke dvorům evropských panovníků poselstvo s cílem vytvořit unii křesťanských vládců. Tento plán bohužel nenašel pochopení. Pouze francouzský král Ludvík XI. podepsal přátelskou a spojeneckou smlouvu mezi českým a francouzským královstvím v Dieppe 18. července 1464.
Roku 1466 prohlásil papež Pavel II. Jiřího z Poděbrad za kacíře a vyobcoval jej z církve a vyhlásil proti němu křížovou výpravu. Jejího vedení se ujal jeho bývalý zeť Matyáš Korvín. Ten byl u Vilémova v roce 1469 zajat. Za údajný slib, že se přičiní o usmíření s papežem byl propuštěn, ale místo toho se nechal v Olomouci prohlásit českým králem.
Matyášova volba byla uznána nejen moravskými pány, ale i zástupci vedlejších zemí Koruny české. Jiříkovi tak zůstala vláda pouze nad kališnickou částí Čech. Jiří z Poděbrad za této situace pochopil, že se mu stěží podaří vytvořit vlastní dynastii a udržet královskou korunu pro rod Poděbradů, a nabídl ji proto polským Jagelloncům, kteří o ni měli podmíněný zájem. Krátce nato, 22. března 1471, nečekaně zemřel. Pohřben byl v královské hrobce v chrámu sv. Víta.
Jiří z Poděbrad byl dvakrát ženat: poprvé s Kunhutou ze Šternberka, která zemřela roku 1449 a s níž měl sedm dětí:
Boček z Poděbrad (1442–1496)
Viktorín z Poděbrad (1443–1492)
Barbora (1446–1474) manželka Jindřich z Lipé
Jindřich starší z Minsterberka (1448–1498)
Kateřina z Poděbrad (1449–1464), uherská královna, 1461 Matyáš Korvín
Zdenka/Sidonie Česká (1449–1510), saská vévodkyně
Po smrti Kunhuty se Jiří v roce 1450 oženil s Johanou z Rožmitálu (1430?–1475)
Hynek z Poděbrad (1452–1492)
Bedřich (1453-1458)
Anežka
Ludmila (1456-1503)