Slavníkovci

Slavníkovci byli knížecí rod ovládající v 10. století východní a jihovýchodní Čechy. Prvním známým členem rodu byl Slavník.

Slavníkovci patřili spolu s Přemyslovci k nejváženějším vládnoucím rodům v Čechách při sjednocování vlády českého státu. Jejich sídlem byl hrad Libice nad Cidlinou. Od 30. let 10. století docházelo k upevňování vzájemných vztahů (např. manželkou Slavníka byla Střezislava, patrně sestra Boleslava I. Ukrutného). Slavník měl šest synů. Slavníkův syn Soběslav se pokusil o vlastní politiku, což vyvolalo konflik s Přemyslovci, který vyvrcholil 28. září 995, kdy byla Libice nad Cidlinou z příkazu Boleslava II. Pobožného dobyta a všichni přítomní členové rodu včetně dětí povražděni.
Soběslav v té době pomáhal římskoněmeckému panovníkovi Otovi III. v boji proti kmeni Bodrců. Soběslav padl v roce 1004 v Praze při ústupových bojích.
Nejvýznamnějším členem rodu se stal sv. Vojtěch.
Prvním arcibiskupem v Hnězdně se stal Vojtěchův bratr Radim, řeholním jménem Gaudencius.