Svatý Václav (asi 907 – 28. září 935 (?929), byl český kníže a světec, který je hlavním patronem Čech a Moravy a symbol české státnosti.
Jeho otcem byl Vratislav I. a matkou byla Drahomíra, vnuk sv. Ludmily

Po Vratislavově smrti v roce 921 se mezi lety 922-5 ujal vlády v Čechách. Byl neobyčejně vzdělaný, podporoval křesťanství. V roce 925 dal přenést ostatky své zavražděné babičky Ludmily na pražské hradiště a uložit do kostela sv. Jiří. V roce 929 dal vybudovat nový kostel zasvěcený sv. Vítu, jehož ostatky získal od Jindřicha I. Ptáčníka. Měl velké spory se svým bratrem Boleslavem (od roku 935 kníže Boleslav I. Ukrutný). Spor vyvrcholil bratrovraždou v roce 935 (?929), když Boleslav Václava nechal ve Staré Boleslavi zavraždit. Byl 28. září ráno při cestě na mši bratrem Boleslavem a jeho pochopy Čestou, Hněvnou, Tirou a Tužou napaden a ubodán před dveřmi kostela sv. Kosmy a Damiána. Historické prameny se rozcházejí v otázce, kdy k bratrovraždě došlo, podle starších historiků zemřel kníže Václav v roce 929, jako konsensus byl stanoven pravděpodobnější rok 935. Václavovy ostatky byly roku 938 přeneseny do kostela sv. Víta. Po smrti začal být Václav uctíván jako svatý pro svou v legendách mu připisovanou zbožnost (vlastnoruční pěstování vína a obilí pro svaté přijímání, péči o chudé, otroky a vězně, stavění kostelů, kácení šibenic, ničení pohanských svatyní, ap.) a posmrtné zázraky.