Jeden z velkých objevů se uskutečnil náhodou 6. května 1950 v dánském Tollundu blízko Silkeborgu. Tehdy při těžbě rašeliny bylo nalezeno tělo oběšence z doby železné.

Muž ležel na boku ve skrčené poloze a vypadal, jako by usnul teprve včera. Oči i ústa měl zavřené, jasně patrné byly vrásky, vidět byly dokonce i neoholené vousy. Tým vědců se rozhodl tělo vyzvednout a přepravit k dalšímu zkoumání do Kodaně. Transport se nakonec podařil jen částečně. Tělo se z větší části rozpadlo, ale zachránila se alespoň hlava. Stáří ostatků bylo datováno do let 375-210 před naším letopočtem. Vědci dokonce zjistili i to, že muž před smrtí snědl kaši složenou z ječmene, lněného semínka a blatouchu bahenního. Na co ale rozbory odpověď nedaly, byly okolnosti jeho smrti.
Dodnes existují pouze dohady. Spekuluje se o kriminálním činu, ale nejvíce přijímaná hypotéza mluví o tom, že jde o oběť bohům. Staré germánské kmeny měly podle římských kronikářů podobné rituály v oblibě. Oběti se podle všeho nijak nebránily, braly to spíše jako vyznamenání. I proto měl Tollundský muž tak spokojený výraz, přestože mu kolem krku utahovali oprátku.
Zdroj: deník.cz